7 zdravotních problémů, na které je třeba dát si pozor, když si berete štěně od chovatele

Nenechte se obměkčit roztomilostí malých štěňátek. Než si některé z nich pořídíte domů, pořádně si prověřte, zda netrpí některým ze 7 nejčastějších problémů, před kterými vás chceme varovat.

Jsou chovatelé a „chovatelé“. Ty první by v životě nenapadlo nabízet k prodeji štěně, které by nebylo stoprocentně zdravé. A ti druzí se ho naopak rádi zbaví co nejdříve. Nejčastěji tak, že vám všechny jeho vady zatají. Rádi to dělají například překupníci psů, kteří se snaží mermomocí udat nemocná štěňata pocházející z množíren.

Na první pohled mohou tahle štěňata vypadat stejně, ale pokud je jedno z nich nemocné a vy si ho zrovna vyberete, budete mít zbytečně starosti i výdaje navíc.

Řadu psích nemocí však můžete odhalit sami. Na co byste si tedy měli dát pozor?

1) Blechy

Na psovi můžete nalézt dospělé blechy, ale mnohem jednodušeji najdete jejich trus, kterým se živí bleší larvy. Na psí kůži a srsti hledejte černé tečky. Když je najdete a položíte třeba na vlhkou buničitou vatu nebo ubrousek, který promnete mezi prsty, a okolí teček se zbarví do oranžova, je to bleší trus.

V takovém případě musíte štěně odblešit a také odčervit, protože blechy mohou přenášet tasemnice a přestože Josef Kemr alias děda Komárek tvrdí, že blechy psí na člověka nejdou, není to pravda. Mohou pokousat vás i vaše děti. Více si o blechách můžete přečíst tady.

2) Ušní svrab

Nabízenému štěněti se vždy podívejte do uší – měly by být čisté. Pokud v nich naopak uvidíte něco, co připomíná kávovou sedlinu, je to suché a drobí se to, trpí pejsek pravděpodobně ušním svrabem, který způsobuje Strupovka ušní.

Ta se lehce přenáší na další psy a kočky. Pejsci s ušním svrabem mohou být neklidní, třepat hlavou a škrábat si uši. Pokud se o ušním svrabu chcete dozvědět více informací, prosím, najdete je tady.

Blízký kontakt hrajících si štěňat umožňuje lehký přenos parazitů, například všenek, blech nebo Strupovek ušních.

3) Všenky

Všenka psí je bezkřídlý hmyz, který se živí částečkami psí kůže. Psí všenka se nepřenáší ze psa na kočku, zato je mezi psy jí to jde velmi snadno. A to nejen díky přímému kontaktu, ale i prostřednictvím hřebenů a kartáčů.

A jak všenky poznáte? Pouhým okem: mají totiž velikost 1–2,5 milimetru. Po chvíli pozorování poodhalené srsti dokonce uvidíte, jak se všenky pohybují. Všenky stejně jako blechy přenášejí tasemnici psí, a tak po takovém nálezu budete muset pejska znovu odčervit.

4) Nesestouplá varlata

Varlata u štěňat většinou sestupují mezi 6. a 16. týdnem věku. Někdy tomu tak může být až v 10. měsíci, ale v takovém případě se už jedná o dědičnou vadu.

Varlata mohou zůstat v břišní dutině nebo v tříselném kanálu, kterým běžně sestupují. Z medicínského důvodu není nutné sestouplé varle odstraňovat, ale psům v tomto případě hrozí větší riziko vzniku nádoru a zvyšuje se i nebezpečí otočení semenného provazce.

Zvěrolékaři proto doporučují nesestouplé varle odstranit a často i daného psa vykastrovat. To proto, aby pes tuto vadu nepředával v rodokmenu dál. Kastrace je ale chirurgický zákrok, kvůli kterému si budetemuset odložit peníze navíc.

Tip: Přečtěte si, na kolik vás vyjdou nejen běžná ošetření u veterináře, ale i složitější operace

A jak je to v případě nesestouplých varlat s potomstvem? Pokud má pes v šourku alespoň jedno varle, může mít potomky. Zato s oběma nesestouplými varlaty se sice hormon testosteron tvoří, ale netvoří se spermie. A bez nich štěňata nebudou.

5) Pupeční kýla

Pupeční kýla je otvor v břišní stěně v místě pupku, kterým se dostávají orgány břišní dutiny do podkoží. Malým otvorem se pod kůži dostane nejčastěji tuková tkáň, větším otvorem může projít i střevní klička.

A jak kýlu poznáte? Hmatem ji ucítíte jako měkkou bouličku pod kůží. Nahmatáte ji, pokud budete stojícímu pejskovi pomalu projíždět prostředkem břicha v místech, kde předpokládáte pupík. Pokud byste ho nemohli najít, položte štěně břichem nahoru, ale poté ho zase postavte a postup opakujte – kýla totiž v poloze na zádech nemusí být zřetelná, dobře ji poznáte, jen když pes stojí.

Veterináři nejsou za jedno, jestli je nezbytně nutné řešit operací i malou kýlu, protože tuk z břicha v tomto otvoru nevadí. Existuje ale riziko, že by se tam mohla dostat i střevní klička, která by štěněti způsobila o dost větší potíže.

Takzvanou neuzavřenou fontanelou, tedy vadou, kdy mozek štěněte chrání místo kosti pouze vazivo, trpí především trpasličí psi. Třeba čivavy.

6) Fontanela

Lebku psa tvoří několik plochých kostí, které po narození postupně srůstají. A fontanela je vazivové spojení právě mezi těmito lebečními kostmi. Nejčastěji můžete slyšet o „neuzavřené“ fontanele jako místě, kde mozek štěněte kryje pouze vazivo. Na takové místo byste tedy měli být extrémně opatrní a neměli byste se ho dotýkat.

Fontanelu je proto lepší nechat vyšetřit u veterináře. Tyto potíže nejčastěji trápí hlavně malé a trpasličí psy – čivavy, maltézské pinče, pražské krysaříky, pomořanské špice nebo jorkšírské teriéry.

Tato vada by se měla sama od sebe uzavřít zhruba do 6 týdnů od narození, léčba zatím není známa. Ví se však, že je přenosná na další potomstvo.

7) Paspárky

Paspárek, neboli „vlčí dráp“, je první prst na zadní končetině psů. Většina psích mazlíčků má na zadní končetině jenom čtyři prsty, paspárek je tedy jakýsi prst s drápem navíc, který se ale nikdy nedotýká země a občas bývá i zdvojený.

Podle našeho názoru jde ale spíše o vzhledový problém, než že by vlčí dráp nutně způsoboval nějaké zdravotní potíže. Jistě, pokud ho pes má, může si o jeho dráp poranit vnitřní stranu druhé končetiny, přerostlé drápy se mohou zatáčet a prorůstat do kůže, nebo se kvůli němu může pes o něco nepříjemně zachytit. O dráp se ostatně můžete škrábnout i vy.

Je tedy skutečně na vás, zda necháte psovi paspárky v anastezii odstranit. Pokud už psa s paspárky vlastníte, nezapomeňte při stříhání zkracovat i tyto drápky.

Závěrem ještě dodáme, že u některých plemen jsou paspárky vítané, například u beaucerona, briarda, pyrenejského ovčáka, pyrenejského mastina nebo pikardského ovčáka.

Nezapomeňte, že každé štěně si zaslouží naši úctu a péči, ať už se narodilo s jakýmkoliv problémem. Nezařazujte ho ale do chovu, pokud víte, že trpí dědičnou vadou. Vezmete-li si nakonec domů štěně s nějakým zdravotním problémem, měli byste si to vždy pořádně promyslet a mít o dané vadě dostatek informací, ideálně přímo od veterináře.

Za pomoc a podklady k tomuto článku děkujeme veterinární lékařce Petře Malátkové, více informací o tomto tématu si můžete přečíst přímo v jejím e-booku.