Lesk a bída vzdělanosti

Neříkal jsem to? Prázdniny se kolem nás přehnaly jako úřednická vláda a je tu zase škola. Ale nezoufejte, milé děti. Než se v ní pořádně rozkoukáte, bude chodit Ježíšek a po Vánocích už je to do příštích prázdnin jenom skok. Navíc je vzdělání velice důležité, na čemž panuje vzácná shoda napříč celým politickým spektrem. Asi proto, že to tvrdili všichni velikáni od Komenského až po Lenina. Na velikány je však třeba dávat si pozor, neboť jsou mezi nimi i takoví, kteří něco jiného říkají a něco jiného si myslí. Hlavně mocnářům mohou být vzdělaní poddaní dost nebezpeční, nejvíc když moc přemýšlejí u voleb. Hloupý volič má pro politické velikány tu nespornou výhodu, že hlasuje podle hesel a slibů a příliš se nestará o proveditelnost jejich obsahu. (Ostatně jedny volby máme zrovna před sebou, uvidíme, kolik je mezi námi myslících bytostí a kolik slepě důvěřivých oveček.) I proto je třeba chodit do školy a ne za školu. Například takový dějepis je předmět natolik poučný, že se o tom hlupákovi ani nezdá.

Naštěstí žijeme v době, kdy je vzdělání prestižní záležitost a často dokonce i móda. Kdekdo touží být vzdělán, lhostejno v jakém oboru, hlavně že se po získání vysokoškolského diplomu bude ve svém okolí těšit úctě a vážnosti. Zájemců je už tolik, že je nutno vymýšlet stále nové studijní obory, aby se na všechny dostalo. Naši předkové by se divili, co všechno může být věda, a ještě víc by žasli, kolik vzdělanců se potkává na úřadech práce, když se ukáže, že o jejich vědění nikdo dvakrát nestojí, natož aby jim za ně vyplácel mzdu. To se ale časem srovná, protože i vzdělanec se někdy potřebuje najíst. A kdoví, možná se ještě dožijeme časů, kdy přijdou do módy vysoce vzdělaní inteligenti jako komorníci a pokojské politicky významných veksláků, kteří spolu budou soupeřit, kdo má ve svém služebnictvu víc doktorů filozofie.

Ale ať už vysokoškoláci najdou jakékoli uplatnění, je dobře, že si měšťanstvo uvědomuje, že mít v rodině absolventa libovolné fakulty je skoro stejně důležité jako pořídit si novou škodovku. A že lidé do studií svých potomků neváhají investovat stále větší kapitál, jak se ukázalo v jednom nedávném průzkumu. Když už teď napevno víme, že vzdělání není zadarmo, tak ať sousedé vidí, že na to máme. Někdy je to, pravda, docela nápor na rodinný rozpočet, vybavit budoucího komorníka vším, bez čeho se na univerzitě neobejde, ale když se rodiče trochu uskrovní a seženou si každý po dvou třech zaměstnáních navíc, jsou vytvořeny všechny podmínky, aby se z celého příbuzenstva rázem stali »lepší lidi«.

Pokud se ovšem z drahého studenta nestane prachobyčejný učitel, to by pak všechny vynaložené prostředky mohly přijít nazmar. Stalo se totiž takovým divokovýchodním zvykem, že se z kantorů o prázdninách stávají příležitostní námezdní pracanti, aby je během července a srpna nemusely platit školy. Tahle ohavnost se sice už zdá být na ústupu, ale kupříkladu v Olomouckém kraji se prý ještě letos uprostřed léta potulovalo na 120 nezaměstnaných pedagogů, kteří trávili neplacenou dovolenou v nejistotě, zda je zaměstnavatel přijme 1. září do práce na další rok. Bez ohledu na vysokoškolský diplom si vydělávali všelijak, dělajíce svým rodinám hanbu jako pinglové, uklízečky nebo jiní brigádníci. Než tohle, to už by snad bylo lepší, kdyby si vzdělanci našli stálé místo ve služebnictvu některého váženého veksláka. Takže pamatujte si, děti: škola je bezesporu základ života, ale být učitelem je v postkomunismu nejhorší možná kariéra, jaká by vás mohla potkat. I když - než dostudujete, třeba se to změní. Třeba bude jednou kantor dokonce víc než samotný vekslák.

Samy pro to můžete udělat víc, než si dnes možná myslíte. Předně, až v pondělí usednete do školních lavic, chovejte se ke svým učitelům uctivě. Zapomeňte na prázdninové divošské nezpůsoby, a to i v případě, že ve své třídní neomylně poznáte servírku z vesnické hospody, kde jste s rodiči před měsícem poobědvali buřta na dobrodružném výletě. Nedávejte pedagogům nikdy najevo svoji fyzickou převahu, i když je zřejmé, že byste je hravě přepraly. Učitelé se prostě nebijí, třebaže na to v některých školách žactvo zapomíná, ani se jim výhrůžně nenaznačuje, že kdyby se opovážili napsat vám horší známku než jedničku, vysoce postavený tatínek by s nimi škaredě zatočil. Troufá-li si učitel vyžadovat od vás kázeň, píli a odpovědnost, aspoň mu v tom nebraňte, když už z domova nevíte, co ta divná slova znamenají. Až vyrostete, třeba se vám to ještě bude hodit, i když nevím. Ale možná samy přijdete na to, že se základními civilizačními návyky lze školu lépe přetrpět.

Když se vám, děti, tohle všechno povede, nakonec na tom vyděláte, protože v dospělosti se na nikoho nevzpomíná tak pěkně jako právě na učitele. Vím to z vlastní zkušenosti, a jestli se my všichni dočkáme toho, že jednou bude kantořina stejně dobré řemeslo jako třeba zlodějna, úplatkářství nebo plané žvanění, bude to teprve paráda.