Budiž světlo, řekl Bůh a dal lidem knížky

Já pořád, kdo mi to klepe na dveře, a on to měsíc knihy. Dá rozum, že ne ten oficiální, úředně stanovený Měsíc knihy s velkým M na začátku, který probíhá odjakživa v březnu, ale ilegální, pro mne však opravdický měsíček knížky. Listopad. Řekněte mi, co to bylo za hloupý nápad zasvětit knihám začátek jara, kdy se příroda pomalu probírá k životu po nekonečné zimě, krátí se večery a většina lidí má úplně jiné starosti než zahálet u literatury. To mohl rozhodnout jen někdo, kdo jakživ nedržel knížku v ruce. V březnu se přece odedávna smejčí a pulíruje, kypří, seje a sází, vyhlížejí se a většinou i slaví Velikonoce, a komu zbyde chvilka času, jde do parku okoštovat jarní sluníčko. Zato v listopadu je ten správný čas zavřít se doma s oblíbenou četbou. Venku vlezlé sychravo, stmívá se čím dál dřív, na předvánoční bláznění je ještě brzy a na courání po lese zase skoro pozdě - co užitečnějšího může našinec podniknout než věnovat se péči o duši?

Chvíle s knihou jsou to nejpěknější povyražení, když jedno období přírodních radovánek právě skončilo a do dalšího je ještě daleko. Vždycky jsem se na ně těšil jako na jedinou radost podzimu, kdy člověk uniká z nerudné skutečnosti do světa příběhů či poutavě podaného poznání. Ostatně i proto jsem se na mladá kolena stal knihovníkem, lehkomyslně přehlédnuv okolnost, že v praktickém životě je k sebeuspokojení zapotřebí kromě šlechetného ducha také peněz. Teprve po středoškolských studiích jsem zjistil, že moje kulturní vlast kdovíproč potírá cokoliv, co nějak souvisí se vzdělaností, soudě tak podle výplatních pásek učitelů, muzejníků, osvětových pracovníků a ovšemže i knihovníků. Abych uživil rodinu, musel jsem chtě nechtě dezertovat k tramvajákům, ale náklonnost k literatuře a bohaté mateřštině ze mne praktický život stejně nevypudil. Zůstal jsem, čím jsem byl odmala: knihomolem.

Ať si kdo chce co chce říká, kniha, obzvlášť kvalitní a kvalitním autorem pěkně napsaná, je malý velký zázrak. Ještě nic ten div nepřekonalo: ani film a televize, a internet, videa či elektronické čtečky už teprve ne. K přečtení knížky nepotřebujete nic kromě fantazie a touhy po vědění. Jste-li těmito předpoklady alespoň průměrně vybaveni, kdykoliv se můžete přenést kamkoli, aniž byste vytáhli paty z domu, dozvědět se spoustu zajímavých věcí a prožít bezpočet osudů literárních hrdinů. Jako bonus si rozšíříte slovní zásobu a nenápadně se zdokonalíte v gramatice. Tolik dobrodiní najednou žádný jiný vynález nenabízí, přitom v éře e-mailů a SMS zpráv je nám kultivovaného vyjadřování zapotřebí jako soli. Mnozí z nás, veřejné činitele a média nevyjímaje, jsou na tom s češtinou už tak bídně, že by jim nepomohlo ani dvanáct listopadů v roce.

A že by bylo co číst, kdyby se chtělo! Co se pamatuji, nikdy dřív nevycházelo tolik pěkných knížek jako v současnosti. Hubená léta literárních čtvrtků a nekonečných front před knihkupectvími jsou dávno pryč, pryč je i dozor vrchnosti nad tím, co se smí a nesmí tisknout. Když dneska člověk vstoupí do obchodu s knihami, vidí regály zprohýbané pod tíhou stovek, tisíců lákavě provedených svazků, v uličkách mezi nimi pak mlsné oči knihomolů, kteří by všechnu tu nádheru nejraději měli doma. Ledaže ty očí bývají často posmutnělé, protože i literární blahobyt něco stojí. Co svazek, to citelná investice, zvlášť jde-li o naučnou literaturu, zejména slovníky a encyklopedie. Nasycení poznání lačného ducha knihomolů by mohlo nezřídka obnášet i několik měsíčních výplat, a to nejen učitelských, ale třeba i tramvajáckých. S knihovnickým platem bych do knihkupectví raději vůbec nelezl.

Nikde však není psáno, že špatně honorovaný lid musí nutně zůstat blbý. Pánbůh naštěstí po vpádu trhu do českých zemí nedal zaniknout veřejným knihovnám a čítárnám, kde si může každý za pakatel vypůjčit libovolnou knihu, na niž mu v peněžence nezbylo. Dokonce prý už vstaly z mrtvých i bibliobusy, které s duševní potravou zajíždějí do míst, kde by kamenná knihovna mohla být vnímána jako přežitek minulosti. Tak vida, národní obrození se vším všudy, jenom ty mizerné knihovnické platy zakrněly v období temna. Kniha sama, třebaže tolik utiskovaná a často i posmívaná generací elektronických inteligentů, stále žije a bohdá bude žít i nadále, stejně jako písmomalíři přežili vynález knihtisku a film televizi.

Papírová knížka nemá a sotva kdy bude mít rovnocennou náhradu. Jen si to zkuste, zatopit v krbu, uvelebit se v pohodlném ušáku a zasněně se zahloubat do čtečky nebo tabletu. Nejde to, prostě. Ani filmaři nebo nedejbože seriálovými autory převyprávěná literární díla nejsou to pravé, protože buď se naprosto míjejí s původním záměrem literáta, nebo v nich aspoň zcela zaniká to, co je na dobrých knížkách nejhezčí, totiž vypravěčské mistrovství a myšlenková bohatost.

Nebuďte sobci, vášniví čtenáři, a dopřejte i svým přátelům, aby se o tom přesvědčili. Už brzy k tomu budete mít skvělou vánoční příležitost.