Češi, hurá do světa aneb Všude dobře, doma nejlíp

Kdy už jindy než na začátku srpna lze hovořit o vrcholu letní turistické sezony. Právě v poločase hlavních školních prázdnin se lidstvo s největším gustem oddává stěhování národů, kdy skoro každý, kdo je odněkud, zatouží být aspoň chvíli někde jinde, pročež si sbalí své nepostradatelné švestky a zamíří někam, kde je to jiné než doma. Každý se může harcovat, kamkoliv se mu zlíbí a nač se cítí jeho peněženka, dokonce už i obyvatelé někdejšího tábora míru a socialismu se vydávají do dříve zapovězených končin, kde na ně číhají mnohá překvapení. Může být proto užitečné zmínit alespoň pár příkladů rizik, jež český cestovatel podstupuje, když se rozhodne strávit dovolenou někde v cizině.

Málo se třeba ví, že na Novém Zélandu je nutno dávat si bacha na proviant. Podle vševědoucího internetu tam policie nedávno dopadla jednu paní učitelku, která svým žákům kradla svačiny, jež dílem konzumovala na místě činu a dílem si je schovávala na horší časy. Jelikož tuhle vyhladovělou kantorku kdovíproč nezavřeli, nelze zcela vyloučit, že se o prázdninách potuluje po kempech, ubytovnách a hotelích a vyžírá nic netušícím turistům batůžky. Zámožný Novozélanďan kus žvance snadno oželí, ale pro českého poutníka by ztráta svačiny mohla znamenat hotovou tragédii, neboť pořídit si jinou za tamní dolary představuje dramatické snížení jeho životní úrovně. Na druhou stranu si ale Čech může závistivě povzdechnout: Šťastná to země, kde se kradou jenom svačiny.

To v takovém Petrohradu se ztrácejí i lidé, dokonce celé skupiny osob vykonávajících stejné povolání. Nejnověji tam zmizely všechny prostitutky, na což se přišlo, když kněžky lásky požádaly úřady o registraci své organizace Stříbrná růže. Ruské ministerstvo spravedlnosti žádost zamítlo s odůvodněním, že není co registrovat, protože v Putinově říši prý žádné prostitutky nejsou: chybí ve výčtu uznaných profesí a nepočítá se s nimi ve mzdových tabulkách ani v kariérním žebříčku. Na rozdíl od Česka, kde se stát marně snaží vymyslet nějaký trik, aby kurtizány musely platit daň z příjmu, Rusové si s nejstarším řemeslem nedělají těžkou hlavu. Nastane-li problém, odpovědní orgánové ho jednoduše úředně zruší a on tím pádem přestane existovat. Pro zahraniční turisty je to nemilá komplikace, neboť chtějí-li si v Petrohradu jaksepatří užít, nezbývá jim než si pro jistotu vzít nějakou lehkou ženštinu s sebou z domova. Jestli v Rusku zrušili kromě prostitutek ještě další problematické vrstvy obyvatelstva, například žebráky či bezdomovce, není ani informovanému internetu známo.

Bezdomovcům se údajně nejlíp daří v Itálii, pokud byste snad chtěli vycestovat tam. Server Novinky.cz to uvádí na příkladu jistého Domenica Codispotiho, který byl za opakovanou trestnou činnost odsouzen milánským soudem k domácímu vězení. Když se zjistilo, že mu k výkonu trestu chybí to nejdůležitější, tedy domov, pány soudce to nijak nevyvedlo z míry a rozhodli, že si hříšník domácí vězení odsedí na ulici. Rameno spravedlnosti Codispotimu vytyčilo část chodníku, kde je povinen nocovat, a aby nešvindloval, přidělilo mu extra policejní patrolu. Jaký to rozdíl oproti brutálním úředníkům pražského magistrátu, kteří se omezují na vyhánění smrdutých tuláků z městské hromadné dopravy a dál je ponechávají svému osudu! Milánský »doma« vězněný bezdomovec Codispoti je teď nejen středem pozornosti turistů a novinářů, ale dokonce má i svou vlastní ochranku na státní útraty. O tom se nám v Čechách může jenom zdát, ani nemusíme být bezdomovci.

Co se týče občanského komfortu, ještě lépe než Italové jsou na tom sousední Švýcaři. Proslulá švýcarská přímá demokracie, která tolik leží v žaludku zejména našemu extatíčkovi Václavu Klausovi, už zašla tak daleko, že si tamější automobilisté vynutili uspořádání referenda, v němž na podzim sami rozhodnou o výši dálničních poplatků. Umíte si něco takového představit ve spořádané zemi české? Já ano. Zdejší motoristé by se nejspíš usnesli, že se bude všude jezdit zadarmo, a z pilnosti by si navrch přiklepli litr benzinu za pět korun, aby bylo učiněno zadost někdejší představě socialistického vizionáře Špidly, že zdroje jsou. Jenže Švýcaři nejsou Češi a dovedou si spočítat, že žádný blahobyt není zadarmo. A tak lze čekat, že i po jejich motoristickém referendu bude dovolená ve Švýcarsku pro běžného Čecha k nezaplacení.

Při pohledu na zmíněné zahraniční vylomeniny si říkám, že doma je doma. Proč bych se trmácel do nějaké tramtárie, když v Česku mohu poměrně přesně odhadnout, kdo a o kolik mne okrade, kdy a kde budu bit, nebo komu mám dát do kapsy obálku, aby se mi vedlo o fous líp než sousedovi. Je zde pod Řípem přiměřeně milo, přiměřeně draho, přiměřený smrádek a letos v létě zatím i přiměřeně teploučko. Záludná cizina mi nikam neuteče a já si rád počkám, až dá okolní splašený svět někdo trochu do pořádku. Přeji vám všem přiměřeně spokojený zbytek prázdnin.