Velkoměstská zima – romantika k nezaplacení

Nemám rád zimu. Přesněji řečeno zimu ve velkoměstě, například v Praze, kam podle mě sníh a led rozhodně nepatří, jelikož tato skupenství vody tam s sebou přinášejí mnohem víc potíží než radosti. Svoji nelásku k pražské zimě dávám najevo už od chvíle, kdy jsem dostal rozum, což je hodně dávno, a nezastírám, že kvůli tomu mám dost... No, o nepřátelích bych hned nemluvil, ale řekněme zlostných odpůrců. Třeba se sousedem Pávkem jsme si kvůli zimě málem vjeli do vlasů. Když jsem na jeho dětinskou radost z prvních sněhových vloček reagoval slovy, že tohle svinstvo nemá v metropoli co pohledávat, řekl mi ten hulvát, abych se s těmi řečmi odstěhoval do Austrálie, tam že budu mít od zimy pokoj. Já na to, že proč bych jezdil do nějaké tramtárie, když jsem doma zde u Vltavy, to on ať se přestěhuje do Beskyd nebo Jeseníků, že to má blíž. Kdoví, kam bychom se ještě navzájem poslali, kdybych moudře nestočil řeč na zhoubný vliv zastydlé puberty na vysokou politiku, v čemž se spolu vzácně shodneme.

Kdepak, říkejte si, co chcete, bílá zima patří do hor. Nebo aspoň do Hrusic, kde ji tak pěkně maloval Josef Lada. Kdo chce, může se v zasněžené zvlněné krajině po libosti vyřádit na lyžích nebo jiném nebezpečném sportovním náčiní, kdo ne, jako třeba já, může se zimní romantikou dosyta kochat oknem z bezpečí nějakého útulného penzionu nad hrnkem grogu či svařáku. Kluzký povrch je určen podivínům, kteří jsou opakovaně u vytržení ze samozřejmosti, že na zmrzlé vodě to klouže, kterýžto úkaz lze znamenitě využít k výronům, lámání končetin a dalším potěšením. Spořádaní měšťané mají své místo na pevné zemi, což má tu výhodu, že se tolik nezadýchají jako blázni na sněhu a navíc mají větší šanci přečkat zimu vcelku.

Bílá zima ve vekoměstě je čirá iluze, výmysl barvoslepých peciválů, kteří od listopadu do dubna nevytáhnou paty z domu. Jinak by museli vědět, že v městských ulicích sníh ihned po dopadu na zem šedne a rychle černá, až se promění v odpornou břečku, s níž jsou jen starosti. Kdekdo má plno řečí a nápadů, jak se toho nadělení co nejlépe zbavit, ale málokdo se rozpomene na obyčejné koště a hrablo, natož aby toto nepohodlné nářadí vzal osobně do ruky. Ručně hrabat či odmetat sníh má se v 21. století za činnost potupnou a moderního současníka nedůstojnou, pročež je v módě o odstraňování kalamitního sajrajtu spíš žvanit než přiložit ruku k dílu.

Poté, co byli u nás na sídlišti vyhubeni domovníci, převzali jejich záslužné poslání statní mládenci ve slušivých kombinézách, jejichž nevýhodou ovšem je, že aby »hrábli«, potřebují k tomu vyspělou techniku, kdepak hrablo a koště. Má-li dnes něco sloužit k úklidu, musí to mít volant a prdět a smrdět, jinak se statnými mládenci není řeč. Teprve když je k dispozici smradlavá prdlavka s maličkou radlicí, mládenec s ní na chodníku laskavě prohrne úzkou pěšinku. Ale opatrně, jen aby se sníh pěkně uhladil a líp to klouzalo. O nějakém posypu nemůže být řeč, protože sůl by rozežrala podešve a domácí mazlíčky a k sypání pískem by bylo nutno použít sprostou lopatu. Čili se úrazům daří stejně dobře ve městech jako na horách.

Ve městech má lámání končetin na kluzkých chodnících tu mrzutou nevýhodu, že potrefení nešťastníci mají tendenci žádat po zaměstnavateli statných mládenců leckdy i tučné finanční odškodné za způsobenou újmu. Šetrné radnice pak mají na vybranou z dvojího zla: buď vyhazovat peníze za úklid sajrajtu, nebo odškodňovat popadané bližní. Ještě že máme inteligentní vrchnost, která si dovede bystře spočítat, co je pro obecní kasu výhodnější. Jak jsem se totiž dočetl v novinách, opravdu to tak funguje: radní platí úklid nebo bolestné podle toho, co je v které městské lokalitě vyjde levněji.

Představuji si to tak, že někde hodně vysoko, kam řadový občánek sotva dohlédne, sedí vypasený mocnář s kalkulačkou v ruce a poroučí statným mládencům: Tuhle ulici ukliďte, tam bydlí samá stěžovací nemehla, na tamtu se můžete vykašlat, protože je obývána buď samými sportovci, nebo zbabělci, kteří se ke stížnostem neodváží. Onde zas stačí prohrnout jen půl chodníku, neboť kvůli bábě Chromajzlové by se nevyplatilo uklízet jej celý. A smrduté prdlostroje se pak rozjíždějí na vybraná místa přesně podle těchto pokynů.

Uznejte, že je to moudré, vpravdě novátorské řešení. Jen mě za bezesných nocí děsí pomyšlení na statné mládence, co si počnou, až mocnému pragmatikovi s kalkulačkou vyjde, že finančně úplně nejvýhodnější je nechat ležet svinstvo všude ladem a kromě bolestného pro lazary vyplácet ještě podporu v nezaměstnanosti chlapíkům na motorových rámusidlech. Mám (jako ostatně vždycky) geniální nápad: ať všechen sníh z pražských chodníků povinně a zadarmo odklízejí milovníci městských zim! Vím, že teď už se mnou soused Pávek nepromluví do smrti smrťoucí ani slovo, ale budiž, aspoň od něho bude pokoj. Beztak patří do hor, kde sníh nečerná, nikomu nevadí, ani se nemusí pracně odklízet.