O těžkém údělu uzeného menševika

Možná není daleko doba, kdy nás začnou střílet. Nebo aspoň zaživa odchytávat do sítí a svážet do předem připravených ghett, abychom byli izolováni od slušných lidí. Nejhnusnější exempláře kuřáků by třeba mohly skončit v klecích jako zpestření poutí a jarmarků, kde by posloužily za odstrašující příklad pro spořádanou nekuřáckou veřejnost. Je nekonečně mnoho způsobů, jak se s námi kuřáky vypořádat, ale ten nejprostší, to jest přestat pěstovat tabák a vyrábět produkty z něj, zatím chválabohu nikoho nenapadl. Nebo i napadl, leč nebylo to k ničemu, protože moderní civilizace je do značné míry závislá na výnosech z nikotinového byznysu.

A tak se protikuřácké tažení vede podivným, pro pokrytce typickým způsobem: na jedné straně se na uživatele tabáku pořádají hlučné pogromy, na straně druhé se národohospodáři tiše modlí, aby zdecimovaní kuřáci naráz neskoncovali se svým zlozvykem, což by vedlo k hromadnému vykrvácení státních pokladen. Stejně zvláštní jsou i zbraně, jež proti nám nekuřáčtí bolševici (je jich víc) používají. Mají plná ústa starostí o zdraví lidu, ale současně neustálým zvyšováním cen cigaret způsobují, že si čím dál víc kuřáků balí své čvaňháky z podřadného tabáku podomácku, z čehož pak mají plíce nadranc. Nebo vymýšlejí všelijaká šidítka, která organismu závisláků dodávají »čistý« nikotin a místo kouře páru, jenže nikdo zatím neví, kolik vedlejšího chemického svinstva se v drahém zlepšováku skrývá. Přitom kdyby nás nekuřáci nechali na pokoji, vyhubili bychom se časem sami a dobrovolně a ještě bychom z toho měli požitek. Mlsat »zdravotní« nikotinovou tyčinku je podobná slast, jako kdyby si dal jedlík místo husy s knedlíkem pár tabletek s vypreparovanými kaloriemi, jež pečená husa obsahuje. Cigáro přece musí nejen škodit, ale i chutnat a vonět, zrovna tak jako pečínka.

Některá připravovaná protikuřácká opatření jsou navíc legrační. Tak třeba Australáci teď chtějí inspirovat zbytek světa ještě odpornějšími cigaretovými krabičkami, než jsou sami kuřáci. Jsou na nich v barvách vyvedeny kouřením zdevastované lidské orgány - tu se na hulící sebevrahy šklebí zčernalé plíce, tu zase ucpané cévy nebo ztrouchnivělé srdce. Přežije-li tahle propaganda soudní spory ohledně nepovolených zásahů do svobody podnikání, jež vyvolává rozzlobená tabáková lobby, určitě si přijdou na své výrobci tabatěrek. Že by se ale kvůli obrázkům přestalo kouřit... Kdyby se protinožci radši naučili chodit s hlavou nahoře!

My kuřáci jsme už přežili ledacos. Nejdřív nás vyhnali z vlaků, kde bývaly kuřácké a nekuřácké oddíly pěkně půl napůl. Potom z většiny a nakonec skoro ze všech kanceláří, kde se tak příjemně úřadovalo v oblacích tabákového dýmu. Pak ze všech veřejných prostor včetně nádraží a krytých autobusových či tramvajových zastávek. Teď nás chtějí vypudit i z hospod, a jako by to nestačilo, ještě nám hrozí, že usvědčený kuřák ztratí nárok na lázeňskou péči a některé léčebné postupy. To už věru nemá daleko k fyzické likvidaci, jak jsem o ní spekuloval v úvodu.

Kuřák se stal nežádoucí, ve všem všudy zbytečnou osobou. Vyvrhelem společnosti, štvanou zvěří, na níž si s chutí smlsne kdejaký sršatec, protože je to teď v módě. Čím víc pak jsou nekuřáci na koni, tím jsou agresivnější a vzteklejší, že kuřáků ubývá pomaleji, než by se jim líbilo. (Vzteklounství je militantním nekuřákům vlastní, protože si nemohou zapálit.) Tím ale probouzejí zájem mládeže o cigára, neb mládí odjakživa láká zakazované ovoce. Je-li tedy pronásledované kouření čím dál větší hrdinství, proč to také nezkusit? Musí být přece náramně vzrušující připadat si s cigaretou jako Julius Fučík v ilegalitě. Hrdinkami touží být zejména mladé dámy, což nám, uzeným dědkům, dává naději, že kuřáci hned tak nevyhynou. Je totiž dost pravděpodobné, že nikotinové slečinky v budoucnu porodí další generaci uzenáčů.

Mezitím nejspíš dojde k dalšímu společenskému pokroku. Po kuřácích přijdou na řadu i ostatní sebevrazi, třeba pojídači čokolád nebo tučného masa, kteří tloustnou a způsobují si závažná onemocnění, jejichž léčba pak stojí fůru peněz. Pro tlusťochy už jsou připraveny pranýře, čeká se jen na to, až legislativa dohoní čiperné strůjce pogromů. Úplně nejhůř na tom ale zase budou tlustí kuřáci. Pro ty už prý americká sonda Curiosity hledá skanzen na rudé planetě, aby se na Zemi uvolnilo místo pro voňavé hubeňoury.

Jenom mi není jasné, kdo bude hubeným vzteklounům přispívat na důchod, když mají v plánu žít do sta a více let. Kdo je bude koupat a nosit na záchod, když siláci už budou zčásti pod drnem a zčásti na Marsu? A co až dojde i na motoristy, jejichž spalovací motory přece také dělají všechno pro to, aby lidstvo včas umíralo? Ještě že už u toho nebudu. Musím si honem zapálit, abych měl jistotu, že zdravým zítřkům opravdu nebudu překážet.