Problbne se lidstvo k novému začátku?

Ale ano, i já samozřejmě vím, že po internetu koluje spousta nesmyslů, jimiž je třeba se obezřetně probírat, aby myslící člověk neskočil na špek kdejakému magorovi, jakými se to na sociálních sítích jen hemží. Přesto se ale každému může někdy stát, že při toulkách zpravodajskými servery narazí na zaručeně věrohodný informační zdroj, o němž je těžko soudit, zda se zbláznil původce šířené informace, nebo selhává-li schopnost zdravého úsudku jejího příjemce.

Mně se to přihodilo před několika týdny, když mi počítač suše oznámil, že lidé dosáhli vrcholu inteligence před dvěma tisíci lety a od té doby ustavičně blbnou. Řečený objev prý pochází od renomovaného genetika Geralda Crabtreea z kalifornské Stanfordovy univerzity, kterýžto vážený učenec přišel s hypotézou, že vynálezem zemědělství lidstvo přišlo o podstatné stimuly k využívání a rozvoji inteligence. Kdyby to tvrdil nějaký hejhula, dalo by se nad tím mávnout rukou, ale slavná Stanfordova univerzita zcela jistě nezaměstnává střelené pošuky, kteří se chtějí proslavit šílenými fantasmagoriemi.

Crabtree vychází z jednoduché úvahy: dokud naši prapředkové čelili drsné realitě života lovců a sběračů, kdy se hloupost nezřídka trestala smrtí, byli nuceni intenzivně přemýšlet, aby se v zájmu vlastního přežití vyvarovali tragických omylů. To vedlo k přirozenému výběru, kdy hlupáci hynuli a zůstávali jen životaschopní jedinci, což už dávno neplatí. Pohodlná civilizace s sebou přinesla učiněnou pandemii blbosti a člověčenstvo zdegenerovalo. Crabtree vypočítal, že s lidskou inteligencí bezprostředně souvisí soubor zhruba dvou až pěti tisíc genů. Za poslední tři tisíce let, tedy uhruba 120 generací, se mezi lidmi rozšířily genetické mutace, které inteligenci vážně škodí.

Tohle vědecké zjištění mnou hluboce otřáslo. Jestliže je současné lidstvo o poznání pitomější, než bylo v roce třináct, jak asi bude vypadat Homo sapiens sapiens roku 4013? Bude ještě vůbec existovat? Nevyhyne následkem degenerativních změn, které se již dnes projevují pohodlností, nezřízeným obžerstvím a leností přemýšlet, na což máme chytré počítače? Rozhlížím se tedy opatrně kolem sebe a plaše pozoruji, jestli pan Crabtree přece jenom nekecá. To, co vidím, ale bohužel dává jeho hypotéze v mnoha ohledech za pravdu.

Těžko si představit inteligentního praprapředka, kterak se na čísi pokyn přecpává k prasknutí jen proto, aby měl o pár týdnů později důvod trpět hlady. Přesně takhle si dnes počíná hlavně hezčí polovina lidstva, která na povel potravinářů, obchodních řetězců a tvůrců kuchařských knih či receptů v dámských magazínech pořádá vánoční přebory ve žravosti a tyto orgie hned po Novém roce střídá závoděním v dietách. Inteligence v tom pošetilém konání není naprosto žádná, neb střídavě tloustnoucí a hubnoucí paní a dívky nejsou s to postřehnout, že na obojím bláznění někdo třetí skvěle vydělává.

Pokročilá lidská hloupost se ale zdaleka netýká jen hrnců, pekáčů a talířů. Ukázkové blbnutí se projevilo třeba i při výběru českého prezidenta. Vezměte si jenom tu sbírku exotů, jimž nepřišlo trapné stoupnout si do fronty na úřad hlavy státu. Kam se poděla soudnost lidí, kteří první přímé hlasování pojali jako volbu královny krásy a nechali si od prolhaného zrcadla namluvit, že právě oni se budou na Pražském hradě nejlíp vyjímat? Kam se poděl dávný princip přirozeného výběru? Vždyť před dvěma tisíci lety by většinu samolibých kandidátů hravě rozsápali i nepříliš zdatní nepřátelé či nepříliš hladová dravá zvěř. Co je to za nápad, jen tak se probudit někde na stromě a vzít si do hlavy, že od zítřka budu vůdcem tlupy?

Za příliš inteligentní nápad nelze považovat ani zpackanou amnestii, jíž se pro změnu »proslavil« odcházející náčelník, o jehož stolec byla taková pranice. Páchání dobra je zajisté šlechetný čin, ale když se takové dobro zvrtne v trest pro pořádné lidi a milost i pro miliardové darebáky, těžko hovořit o šlechetnosti. Také že se končící stařičký mocnář dočkal od naštvaných poddaných holého nevděku: spíš než o laskavosti se mluvilo o škodolibém naschválu, někdy dokonce i o náčelníkově skrytém spolčenectví s megachmatáckou mafií a o jejím očekávaném vděku za generální pardon. Doufejme, že ve skutečnosti tomu bylo jinak; že se na podobě amnestie podepsala dílem duševní zchátralost státníkova, dílem pak celková degenerace člověčího rodu, jak ji popsal genetik Gerald Crabtree.

Má-li tento vědec pravdu, asi by skutečně neškodil návrat lidstva o pár tisíc roků zpět, do primitivních chatrčí a mezi nelítostné predátory, kdy každodenní boj o přežití nutil člověka myslet hlavou a nedovoloval jeho inteligenci zakrnět. Třeba by to opravdu chtělo začít znovu a lépe a tentokrát si už dávat pozor, aby to Homo sapiens sapiens nedomydlil k takovým ztrátám zdravého rozumu, jakých jsme svědky dnes. Dobrá příležitost k nápravě se nabízela před Vánoci, kdy jsme se tak pěkně strašili koncem světa. Ten se ale, jakáž pomoc, opět nedostavil. Snad tedy příště.