Neviděli jste někde starou krávu?

Ještě jsme se v Evropské unii ani pořádně neohřáli a mezi Čechy už pomalu ale jistě začíná převládat názor, že nám to vymodlené členství byl čert dlužen. Lidé se vztekají kvůli každé maličkosti. Jednou jim vadí, že jim Brusel sebral klasické žárovky, jindy zase, že jim eurobyrokrati vnucují místo starého dobrého rumu nějaký tuzemák, který navíc v hospodách stejně navždy zůstane rumem. Nebo tyhle zavařeniny. Není to holá pitomost, nechat se poučovat nějakými cizími napomádovanými panáky, kteří připálí i vodu na čaj, jaký je rozdíl mezi džemem a marmeládou? Zde pod Řípem odjakživa platilo a platit nepřestane, že džem je ovocný rozvar, v němž jsou ještě k nalezení jadérka a malé kousky použité suroviny, kdežto marmeláda je řidší a bez kousíčků, jelikož se vyrábí z ovocné šťávy. O nějakých citrusech v českých zavařeninách moje babička v životě neslyšela a chtěl bych vidět frajera, který by se opovážil vnucovat jí evropské novoty.

Naproti tomu bylo od statečných českých vlastenců mimořádně hloupé, že se hrnuli na barikády kvůli pomazánkovému máslu. Z té podezřelé normalizační hmoty, jíž si tolik lidí tak rádo kazí vnitřnosti i vkus a která v lednici mezi ostatními lahůdkami většinou zplesniví jako první, máslo skutečně nikdo neudělá. Celá lapálie se dala vyřešit elegantně a s nadhledem, třeba kdybychom pomazánkové máslo pravdivě přejmenovali na máslovou pomazánku nebo pomazánkové nemáslo. Bruselský vlk by se nažral a česká koza by zůstala celá. Takhle jsme se mediálním kraválem kvůli té mazlavé věci jenom zbytečně zesměšnili. Přesto jde naší domovinou jeden hlas, že Unie je vlezlá herka, která strká nos, kam nemá, a že není daleko doba, kdy ho začne strkat i ženským pod sukně.

Já jsem ale přesvědčen, že jde o hluboké nedorozumění. Remcalové vůbec neberou v potaz užitečnost Bruselu například jako zaměstnavatele ohromného množství úředníků, kteří by jinak neměli do čeho píchnout. Snad dá rozum, že když už úředník píchá, potřebuje mít pocit, že nepíchá zbytečně. Je přímo povinností eurozaměstnavatele vymyslet pro každého důležitého ouřadu nějakou hračku, aby se v úřadě nenudil a nekazil třeba dílo těch kolegů, jejichž existence má nějaký praktický smysl. Odtud pravděpodobně pramení pracovní náplň mnohých euromachrů, kteří se zabývají správným zakřivením banánů nebo vymýšlením nových názvů pro tradiční regionální speciality. Jestliže víme, že kdo si hraje, nezlobí, měli bychom bruselskou hravost spíš podporovat a ne na ni svolávat hromy a blesky. Láteřením se nastoupený trend beztak nedá zastavit, protože zbytečné úřednictvo se množí samovolně geometrickou řadou, takže dámy by si místo nadávání měly včas pořídit neprůhledné spodní prádlo.

Strkání úřednických nosů do nepatřičných věcí je navíc vysoce nakažlivé. Málo se ví, že v řadě blbin, z nichž automaticky viníme Evropskou unii, je Brusel nevinně, nýbrž je mají na svědomí zdejší hračičkové. Jsou to lidé velice učenliví a uvedli se například tím, že vymysleli systém dělení čerstvého a dodatečně rozpékaného zmrzlého pečiva, které vypadá na pultech obchodů úplně stejně. Sdružují se mimo jiné v České potravinářské komoře a pilně se tuží, aby se svou činorodostí vyrovnali bruselským novátorům. Teď zrovna pracují na tom, aby byly všechny ovocnářské a zelinářské výpěstky vybaveny vlastním životopisem, z nějž by bylo jasně patrné, zda byly sklizeny pod širým nebem, nebo v nějaké plynové komoře, kde přicházejí o většinu toho, co od čerstvých vitaminů očekáváme. A proč ne? - táži se. Když můžeme kádrovat kdejakou flašku šnapsu, proč by nemohl mít vlastní životopis i každý karfiól nebo ředkvička, když na to máme dost peněz i lidí?

Ledaže bude třeba nějak zařídit, aby se při tom kádrování sprostě nešvindlovalo. Jednu varovnou zkušenost už máme, a to s hovězím masem. Řezníci před nějakým časem také začali označovat hovězinu cedulkami s rodokmenem, aby zákazník věděl, kupuje-li si za hříšný peníz bílkovinu k přípravě křehkého, šťavnatého steaku, nebo flákotu pro psa. A hle! Tím zázračným okamžikem zmizely z obchodů staré krávy, a co balíček masa, to mladý býk. Marně jsem obíhal řeznictví, abych si oživil vzpomínky na socialistickou závodní jídelnu - všude samí mladí býci, a staré krávy nikde! Přitom mi selský rozum napovídá, že dřív než mladého býčka skolí ruka jatečního vraha, musí ho přece porodit stará kráva. Kam všechny zmizely? Nevykládejte mi, že je do jedné sežraly šelmy v zoo nebo že jsme je spolykali v salámech a konzervách!

Než tedy s definitivní platností nahlas pochválím kádrovací úřednictvo, vyhlašuji celostátní pátrání po starých kravách. Jsme ale v Čechách a známe se, takže vás snažně prosím: až mi začnete bonzovat, kde všude jste starou krávu zahlédli, mějte na zřeteli, že hledám výhradně hovězí maso určené ke konzumaci, nikoliv vaši neoblíbenou sousedku, herečku, zpěvačku nebo političku.