Je český kutil ohrožený druh?

Divný smutek obestřel moji citlivou duši, když ke mně dorazila zpráva, že po bižuterii, botách a ledním hokeji jsme my Čechové přišli o další prvenství. Už prý nevynikáme v kutilském mistrovství a svépomocné vynalézavosti, jak jsme vždycky vynikali, nýbrž nás předběhly i některé dost nešikovné národy, které v tomto oboru dřív zaostávaly. Alespoň se to tvrdí v závěrech exkluzivního celorevropského průzkumu Barometr 2013, který nedávno provedla společnost Cetelem. Údajně za to může hospodářská krize, která způsobila, že i jinde než v Česku už lidé pečlivě zvažují svá vydání za spotřební zboží a některé služby a co mohou, udělají si raději sami doma. Je to velká škoda, protože půjde-li to takhle dál, přestaneme být pro svět zajímaví i jako nepřekonatelní pivaři, zlodějíčci nebo vynálezci tunelů všeho druhu.

Nečekané ztráty české kutilské proslulosti nelituji proto, že bych snad sám byl kdovíjaký šikula, pro kterého není problém přetvořit trabanta v traktor, z vysavače učinit sekačku na trávu nebo ze starého televizoru králíkárnu. Pravý opak je pravdou. Smutním hlavně z nostalgie, že jako národ přicházíme o jeden z nejvýznamnějších pozůstatků reálného socialismu. Právě proto totiž byli Češi mistři kutilských dovedností, že již od kolébky se u svých rodičů setkávali s nezbytností téměř cokoliv všelijak upravovat, vylepšovat a dotvářet, aby věci lépe sloužily svému účelu. Nedostupnost běžných řemeslnických služeb zase byla příčinou toho, že každý prodavač či referent byl současně automechanikem, elektrikářem, instalatérem, zedníkem, lakýrníkem a já nevím čím ještě, což se v normálním světě těšilo zaslouženému úžasu. A teď je všemu konec. Kutilství nám bylo v nejlepším odcizeno, věnuje se mu dnes kdejaké západní nemehlo, podle Cetelemu dokonce i o dost úspěšněji, než jak to zvládali Češi Pat a Mat.

Připouštím, že s domácími kutily to někdy není k vydržení, hlavně když se kutí u sousedů. Obyvatelé paneláků nejlépe vědí, jaké to je, když svépomocní řemeslníci pořádají přebory ve vrtání do betonových stěn. Sotva jeden skončí, druhý začne, přičemž nelze zjistit, odkud přesně ten nesnesitelný kravál pochází, aby bylo komu vynadat. Dostupnost vrtaček navíc způsobila, že tohle mučidlo už dneska vlastní kdekdo, takže se vrtá nepřetržitě a je pouze otázkou času, kdy perforovaný železobetonový příbytek spadne svým obyvatelům na hlavu. Ani v chatových osadách to není o moc lepší, zvlášť je-li tam zavedena elektřina, což je dnes už skoro všude. Cirkulárky, čerpadla, sbíječky, křovinořezy a další důmyslné kutilské stroje dělají dohromady takový randál, že si člověk v osvěžujícím klidu přírody připadá jako na staveništi Temelína. Přes to všechno je český ústup z kutilské slávy třeba vnímat jako citelnou a nenahraditelnou ztrátu, neboť nelze očekávat, že se k nám ztracené prvenství zase vrátí, až ta svinská krize jednou pomine. Zápaďáci si tuhle kořist jistě rádi ponechají, byť třeba pouze jako jakýsi zbohatlický rozmar.

Kladu si otázku, jak je možné, že jsme o tohle rodinné stříbro tak snadno přišli, protože vysvětlení, že to zavinila krize, se mi moc nezdá. Mnohem spíš bych z té pohromy vinil cestovní ruch. Čechů je dnes plná celá Evropa, i není vyloučeno, že stejně jako dřív chodil český Honza do světa na zkušenou, teď tam jezdí rozdávat rozumy. Je docela pochopitelné, že vidí-li Němec, Brit, Francouz či jiný Západoevropan, k čemu všemu lze využít dosloužilou ledničku, starou skříň nebo třeba odstavený železniční vagon, je z toho nadšen a rád se u našeho Honzy přiučí kutilským dovednostem. Nelze dokonce ani vyloučit, že podnikavější zápaďáci si z čerstvě nabytých poznatků učinili živnost a školí další zájemce. Jestli se z té osvěty stala epidemie, nikdo se nemůže divit, že nás západní Evropa při své mohutnosti hravě převálcovala.

Další příčinou, proč nás učenliví západní kutilové dohnali a předehnali, může být přesun mnohých českých Patů a Matů z praxe na internet, kde se mohou věnovat i činnostem, jež dosud zanedbávali. Když se na některých webech dočtete o zázračných léčebných účincích jedovatých jader z meruněk, nebo že s rakovinou si lehce poradí jedlá soda, javorový sirup či jmelí nebo oxid chloričitý, je pravděpodobné, že valná část kutilů, kteří chybí při výrobě počítačů ze starých kalkulaček, se zmodernizovala a se sobě vlastní urputností se vrhla na vědu.

Ukazuje se stále zřetelněji, že návrat českého kutilství do ztracených pozic se neobejde bez vzkříšení reálněsocialistických poměrů, které zásluhou nedostatku všeho, co člověk potřebuje k běžnému životu, vytvářely tak skvělé podmínky pro rozmach domácího všeumětelství. A tu radím odhodit skepsi a zhluboka si oddechnout. Protože když tak pozoruji čím dál vroucnější vztahy mezi sociálnědemokratickými favority příštích parlamentních voleb a komunisty, zmočňuje se mne hřejivý pocit, že k návratu reálného socialismu do Čech už máme úspěšně nakročeno. Petr Zavoral