Jak na apríla, tak po celý rok

Ačkoliv jsem si svým odpovědným přístupem k životu vydobyl pověst pečlivého puntičkáře s mimořádně vyvinutým smyslem pro statistiku a evidenci, letos jsem nepochopitelně zapomněl na apríla, kterýžto svátek šprýmů a veselých skopičin nade vše miluji. Ale já vím, jak se mi ta trestuhodná nedbalost mohla přihodit. Může za to studený březen, kdy si člověk připadal jako uprostřed ledna, a také okolnost, že se datum prvního dubna tentokrát schovalo do Velikonoc, které rovněž spíš připomínaly Vánoce než oslavy Kristova vzkříšení. A tak jsem alespoň se zadostiučiněním přijal informaci, že si letošní hanebně opožděné jaro šeredně odskákal americký meteorologický svišť Phil, který nejen že upadl v nemilost u všeho obyvatelstva Spojených států, ale na něhož dokonce jeden tamní prokurátor údajně chystá žalobu. Jestli chudák Phil vyfasuje za své mizerné předpovědi tři sta let kriminálu, jak se v USA někdy stává, bude mi ho možná trochu líto, ale nese-li vinu i za to, že jsem letos promeškal oblíbené aprílové žertování, pak říkám, že dobře mu tak.

Ještě že rozumní lidé dnes už netrvají striktně na tom, že šprýmovat se může jenom prvního dubna, a dělají si ze sebe navzájem srandu po celý rok. S potěšením jsem si například přečetl zprávu z finanční krizí zmítaného Kypru, kde místní šprýmaři zatajili svému bývalému panu prezidentovi, že hromadné ožebračování boháčů se týká i jeho, takže přišel o většinu úspor. Dobrý fór se povedl i jedné australské podnikatelce z Brisbane, kterou rozhořčilo, že se zákazníci jejího obchodu zbůhdarma přehrabují ve zboží, aniž by si něco vybrali. I zavedla ta dobrá žena celoroční aprílové opatření spočívající v tom, že kdokoliv překročil práh její prodejny, musel nejdřív zaplatit vstupné. Divím se, že na něco tak jednoduchého už dávno nepřišly české obchodní řetězce, kam se často pořádají celé rodinné výpravy. Asiže toho stále ještě nemají zapotřebí. Přinejmenším stejný finanční efekt jim totiž přináší prodej dávno prošlých potravin či švindlování s údaji o jejich původu a složení. Kdyby na tuhle podívanou museli mít zákazníci ještě vstupenku, už by té srandy asi bylo moc. Ale stejně by si to vydřiduši ještě měli nechat projít hlavou. Když na vás z bedny s banány zničehonic jukne jedovatý pavouk, je to přece legrace, která by si zasloužila být speciálně zpoplatněna.

Vstupní poplatek by ostatně nemusel být výsadou toliko obchodníků. Běžně již existuje řada míst, kde musíte zaplatit už za to, že vás pustili dovnitř, jako třeba v taxících, divadlech, biografech nebo na veřejných záchodcích, kde je navíc dost nejisté, že zákazník dostane za své peníze odpovídající protislužbu. Přitom je skoro nemožné získat v případě zásadní nespokojenosti vloženou investici zpět. Či jste snad už někdy zažili toaletářku, která vám vrátila peníz, když se vám při pohledu na stav úlevného zařízení přestalo chtít?

Všechny výše popsané žerty jsou ale holé nic proti smyslu pro humor, jímž se vyznačuje pražský magistrát. Za primátorování jistého nadšeného horolezce tam byla vynalezena kouzelná kartička Opencard, která měla za hloupých pár set milionů splnit každému Pražanovi pomyšlení. Však se také hned zalíbila nejen všemu pražskému lidu, nýbrž především všelijakým kmotrovským podnikavcům, jimž zavoněla nebývale výnosným kšeftem. Kdo jen trochu mohl, ten se na zlatonosný byznys bystře nalepil, a vynaložených milionů utěšeně přibývalo, až v Opencard utonula celá miliarda a ještě pár drobných melounů navrch. Výsledkem všeho je luxusní elektronická jízdenka městské hromadné dopravy, která někde ještě slouží i jako průkazka do knihovny. No nekupte to za ty peníze.

Samozřejmě se našli remcalové, kteří nepochopili, že se zázrakem jménem Opencard je každý Pražák hned lepším člověkem, vždyť proč by jinak do toho bezva projektu strkali všichni včetně nemluvňat po tisícovce. Ti nespokojenci se teď bouří a žalují zazobané spokojence, ať si prý takovýhle blbý vtip strčí za klobouk. Už v tom dokonce lítá i bdělá policie, která celý podařený žert vylepšila tím, že obvinila úředníky, kteří chtěli následky horolezcova fóru aspoň trochu zmírnit. Těm teď hrozí kriminál, zatímco původní pachatelé kartičkového dobra hýří dobrou náladou. Tak to má být, vždyť o dobrou náladu jde přece především. Je jen dobře, že už i přísní policajti uznali, že prostý lid by se měl bavit nepřetržitě a ne jenom na apríla. Snad se bývalí a současní pražští radní mezi sebou navzájem nevymlátí, protože to by pak bylo smutno pod Hradem.

A propos, Pražský hrad... Jeho současný nájemník, známý šprýmař, přišel koncem března s dalším aprílem: vevyslankyní na Slovensku budiž manželka jeho předchůdce, který ho podporoval v nástupu na trůn. Její příští přímý nadřízený je sice ostře proti, to se mu však zdá být houby platné, protože velvyslance jmenuje tatíček. Dočkáme se pistolnického souboje obou důchodců o sličnou squaw? Ať tak nebo tak, radujme se, že nemusíme čekat až do příštího apríla.