Hlavu vzhůru, šťastné zítřky jsou nedaleko

Třeba je to jen zdání nebo optický klam, mně ale připadá, že s blížícím se koncem roku je svět kolem nás jaksi lepší, vlídnější, přátelštější a dobrosrdečnější. Lidé se k době chovají slušněji než jindy a jsou vůči sobě pozornější, dokonce i ten nevychovaný spratek Cibouch odnaproti mi tuhle odpověděl na pozdrav. Soused Pávek zase, jenž si ode mne dobrých deset let před sametovým letopočtem vypůjčil stovku, kterou jsem dodnes neviděl, nejenže mi ji ještě nezapřel, ale pořád se k dluhu hlásí a sám se mi přišel omluvit s tím, že mi bankovku určitě vrátí, jen co bude při penězích. Jsou to jen radostné maličkosti, avšak dohromady se mi v mysli skládají jako drobné střípky do nadějeplného obrazu budoucnosti.

Také denní tisk už pomalu ale jistě začíná hýřit opatrným optimismem. Zatímco ještě nedávno se na mne z novin valila jen samá hrůza v podobě jobovek, co zase bude dražší a kde koho nějací gauneři sprostě okradli, dnes se dočítám, že se poměry už obracejí k lepšímu. Lidé před svátky nakupují jako vzteklí, benzin prý už leckde stojí zase stejně jako pivo desítka a na dračku už nejde pouze šizený laciný blaf, nýbrž se jedlíci začínají hromadně poohlížet po poctivé kvalitní krmi. Do Čech se prý vracejí nejen zámožní zahraniční cestovatelé, kteří se v posledních letech od tohoto ráje na pohled spíš odvraceli, ale míří sem i čím dál víc vyhlášených světových značek všeho myslitelného sortimentu, jak jinak než v předtuše dobrého kšeftu. Všechno tohle pozitivní nadělení přece nemůže být jenom tím, že na dveře klepou Vánoce, takový nápor dobrých zpráv dokáže způsobit jen předzvěst blížícího se blahobytu.

Brzký vpád všeobecné hojnosti poznáte nejlíp podle chování státu a jeho finančních institucí. Zatímco ještě donedávna jsme byli zvyklí číst pouze o tom, co nejde, na co nemáme a co se v zájmu budoucího blaha musí bez pardonu škrtnout, dva dny před koncem listopadu se na první straně Lidových novin zničehonic objevil titulek, který způsobil, že jsem leknutím málem spolkl zubní protézu: Škrty končí. Vláda rozdá miliardy. Zprvu mě napadlo, že to nenadálé dobro má na svědomí neodvratný konec světa; že si vrchnost řekla, že nemá cenu škudlit, když už brzy bude stejně po všem, tak ať si prostý lid na závěr své bídné existence ještě dá do nosu. Teprve po přečtení celého článku jsem zjistil, že se zmíněná vládní laskavost týká pouze dotací na zateplení lidských obydlí, a to až od srpna, takže koncem světa ta štědrost asi způsobena nebude. (A jak už víme, nebyla.) Ani to však nic nemění na faktu, že je to od státu pěkné, dbát o hřejivý pocit chudiny..

Mezi prvními vlaštovkami státního dobrodiní jsem zaznamenal jednu, která mně, starému cynikovi, vehnala slzu do oka. Stalo se v Praze, že nekonečně dobrotivá vrchnost poslala jisté mamince dvojmo rodičovský příspěvek. Došlo k tomu tak, že dotyčná paní, která od státu už dostávala peníze na zaopatření jednoho potomka, přišla znovu do požehnaného stavu a nastoupila na mateřskou dovolenou, čímž na původní dávku ztratila nárok. Když zjistila úřední nedopatření, vzala si do hlavy, že obnos, který jí nepatří, státu jednoduše vrátí. Jenže to si měla rozmyslet. Přelaskaví úředníci se tomu divnému nápadu vší mocí bránili, jako by těch pár tisícovek bylo infikováno smrtelnou nákazou. Celé měsíce posílali nešťastnici s přeplatkem od čerta k ďáblu, okénka na přepážkách před ní stahovali, od důležitých dveří ji odháněli a ťukali si na čelo, co je to za bláznivou ženskou, která otravuje s penězi, jež nikomu nechybí. Bylo kolem toho plno všelijakých dohadů, nechyběli ani pomlouvači, kteří tvrdili, že ve státní agendě musí být pěkný čurbes, když si ouřad neumí ohlídat veřejné peníze. Jenže já vím, že tak to není. Stát je prostě dobrák, ale také smolař. Když chce ukázat vlídnou tvář a podstrčit nenápadně poddanému všimné na přilepšenou, najdou se mezi příjemci nevděčníci, kteří s tuzéry běhají po úřadech a chtějí je státu vracet, aby neupadli v podezření, že přijali úplatek.

I to je ale dobrá zpráva, že na úplatkáře je stát čím dál větší pes. Až bude nutno pečlivě prověřovat každičkou výplatu, nejedná-li se náhodou o korupci, bude už dobře na světě, protože lidé budou svoji mzdu raději odmítat, než aby riskovali, že dopadnou jako adresáti špinavých milionů v dárkovém balení. Třeba jednou dojde k úplnému zrušení peněz, jak to plánovali komunisti, čímž se lidstvo rázem promění v poctivce. K tomu šlechetnému cíli vám všem přeji šťastnou cestu.

Pro začátek ale bude stačit, když si ve zdraví užijeme klidné a spokojené letošní Vánoce a úspěšný start do nového roku. Protože k našemu příštímu setkání u fejetonu dojde až 5. ledna, osměluji se popřát vám hezké svátky právě dnes, a to nejen za sebe, ale též za všechny spolupracovníky, kteří pro vás, rádi a jak nejlépe dovedou, připravují noviny ANNONCE. Ještě jsem sice s kolegy nekonzultoval, smím-li vás oslovit i jejich jménem, ale po tolika společně prožitých letech jsem si naprosto jist, že mi ta drzost projde.