Dopis na tábor

Milý Jeníčku, drahá Mařenko

Asi se divíte, že vám děda píše přes noviny, místo abych vám poslal pohledy se zvířátky jako ještě vloni. Je to tím, že pár dní po vašem odjezdu na tábor podražily poštovní známky, a to skoro o třetinu. Poštovné za jednoho pejska a jednu kočičku by mě teď přišlo na 26 korun, pokud vláda odborníků nechala na pokoji aspoň dosud platnou matematiku. Takový výdaj si už ze svého důchodu nemohu dovolit, i když Česká pošta tvrdí, že do července jsme jí za služby platili oproti tarifům v Rakousku či Německu hanebně málo. Já jsem se pro jistotu několikrát díval do peněženky, ale rakouskou ani německou penzi jsem v ní nenašel. Takže nyní se budeme dorozumívat už jen mobilem nebo kouřovými signály, než někoho napadne zdražit i SMS zprávy a kouř.

Že se zdražovat bude dál, s tím musíme, milé děti, počítat především u špatně prodejného zboží a zastaralých služeb. Někteří obchodníci si totiž myslí, že ztráty způsobené spotřebitelským nezájmem doženou zvyšováním cen, což, jak jistě víte i vy, je naprostá pitomost. Vyšší ceny naopak vedou k dalšímu odlivu zákazníků, což trvá tak dlouho, než hloupá firma přijde na buben. Ale nebojte se, pošta nezkrachuje. Nemůže, protože je státní. Státní firmy fungují jinak než soukromé, možná se to budete učit ve škole. Těm musí být přísun peněz zajištěn stůj co stůj, aby jich bylo dost na milionové zlaté padáky pro padlé manažery, jak nám zrovna předvádějí státní dráhy. Není-li dost zákazníků, zaplatí ztráty někdo jiný - stát je velký a mocný. Když je úplně nejhůř, prostě se všem zvednou daně.

Nebo stačí být monopolním poskytovatelem služby, bez níž se nikdo neobejde. Před několika lety, to jsme se doma ještě myli, se podobně jako pošťáci začali chovat dodavatelé vody. Zprvu nás nabádali k šetrnosti, a když jsme si jejich doporučení vzali k srdci, potrestali nás za to drastickým zvyšováním vodného. Podle jejich logiky musí být voda o to dražší, oč méně se jí spotřebuje, aby si vodárny přišly na své. Na první pohled to vypadá jako blbost, ale když se zákazník nemůže bránit, funguje to náramně. Zisky vodařů utěšeně bobtnají a lidé si postupně zvyknou chodit špinaví. Špína z nich časem sama opadá a oni se nemusejí zdržovat osobní hygienou od užitečnějších činností. Navíc nemyté tělo není tak choulostivé jako tělíčka vymydlených rozmazlenců, což jste, šmudlové moji malí, jistě už sami poznali na tom letním zálesáckém táboře.

Buďte rádi, že jste v nehygienické přírodě, protože tady v Praze se teď dějí věci. Představte si, že jsme málem přišli o Národní divadlo, o němž vám paní učitelka vyprávěla, že je to poklad, na nějž se v předminulém století skládal všechen lid. Zlatou kapličku, jak se tomuto skvostu někdy říká, si usmyslel zničit sám pan ministr kultury, neboť ji patrně shledal nevhodnou ke svým politickým či kariérním cílům. Tomu vy ještě nemůžete rozumět, ale snad si vzpomenete, jak vám tatínek vyprávěl o pokusu téhož pána rozprášit Českou televizi, když jste ještě nebyli na světě. Tehdy ani tentokrát mu to naštěstí zcela nevyšlo, ale nikdo neví, co může způsobit příště, až se zase někde vynoří v rouše nepostradatelného odborníka. Mám o vás starost, vnoučátka moje nevinná, když vidím, do jakého světa vyrůstáte. Raději se ve škole moc nesnažte a hleďte příliš nevyčnívat, abyste se, probůh, neprošprtala mezi politickou elitu, pro niž už pomalu nikdo nemá slušné jméno. Naše rodina byla vždycky příkladná, počestná a spořádaná, třebaže to dnes kvůli vodárnám nepřehání s čistotou.

Hlavně mi, Jeníčku a Mařenko, na tom letním táboře moc nezpustněte, čímž teď nemám na mysli vnější umouněnost, nýbrž zpustlost ducha. I když se vám kamarádi možná budou smát, chovejte se mravně a způsobně. Mějte na paměti, že slušný člověk nemluví nikdy sprostě, a to ani ve společnosti samých debilů, pitomců a idiotů, což je slovník našeho pana prezidenta, protože ani v obklíčení kreténů toho nemá zapotřebí. Duševní převahu lze dát najevo důstojněji, dokonce i tehdy, když vás někdo nazve přizdisráčem. Titulem přizdisráč obohatil hradní slovník tatíčkův vrchní lokaj pan Mynář, takto český kancléř, zřejmě aby nezůstal pozadu za jemnoslovím svého chlebodárce. Přizdisráče v žádném slovníku nenajdete, ale ze skladby toho nepěkného slova plyne, že se jedná o nevychovance, jenž po sobě zanechává lejna u nějaké zdi. I kdybyste se s někým takovým někdy opravdu setkali, neříkejte mu přizdisráč. Pro slušně vychovaného člověka se to nehodí. Pro pana kancléře ano, neboť je to odborný inteligent.

Opatrujte se, děti moje, a užívejte si zbytku prázdninového volna. Nedívejte se na televizi, a to ani před dvaadvacátou hodinou (především se vyvarujte sledování televizních zpráv). Pobyt v lůně nespoutané přírody využijte hlavně k tomu, abyste se naučily chápat drsné zákony divočiny. Až se z tábora vrátíte domů a budete v těsnějším kontaktu s dospěláky, jsem si skoro jist, že se vám to bude hodit. Z rozpálené Prahy vás zdraví milující dědeček.