Cvokař Chocholoušek by měl radost

Pořád jim říkám: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný, je to marný. Kdo by neznal tuhle slavnou hlášku z postarší již, leč stále oblíbené filmové komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! Díky jejím občasným reprízám také ještě dnes víme, jak to s úpěnlivým nabádáním vedoucího autoservisu ve filmu dopadalo: chamtiví mechanici nedbali jeho dobře míněných rad, cpali si prachy do kapes plnými hrstmi a střelený šéf blázince Chocholoušek pak nevěděl, kam dřív skočit.

Takhle to s dobrými radami dopadá i v současnosti. Stokrát můžete všeho chtivé nákupčí varovat před skvěle prosperujícími chmatáky a podvodníky, ale je to, jako byste pověstný hrách na stěnu házeli. Vždycky se najde nějaký důvěřivý »sběratel«, u něhož zvítězí touha po takovém či makovém »výhodně« nabízeném zboží nad zdravým rozumem. Jsou takových případů plné noviny i rozhlasové a televizní zprávy, přetřásají se po hospodách a barech, ale je to marný, je to marný, je to marný. Nepoučitelní hluchoslepci dál dělají na všelijakých předváděcích akcích prolhaným lumpům vděčné publikum k oškubání, neubývá podvedených nešťastníků, kteří poté, co je profesionální lháři přivedli na mizinu, hořekují nad špatností světa. Přitom si neuvědomují, že stejný podíl jako nestydatost podvodníků mají na svém neštěstí i oni sami.

Duševní pochody napálených osob jsou myslícímu člověku často nepochopitelné, jistě by si přišel na své i cvokař Chocholoušek. Co to musí být za neodolatelné puzení, mít to či ono stůj co stůj, když důvěřivec, místo aby výhodně nakoupil, nakonec ještě přijde o vlastní peníze, často o celoživotní úspory? Jak se to stane, že zájemce o něco, co je na první pohled hluboko pod tržní hodnotou, předem poukáže na účet kohosi neznámého značnou finanční částku v bláhové naději, že se stane majitelem třeba auta snů? Kde ti lidé berou jistotu, že nemají co dělat s prevítem, který si založil falešné konto, na něž mu proudí statisíce od dalších podvedených, aniž by nabízenou věc kdy vlastnil, natož aby ji prodával pod cenou? A přece se takové »obchody« běžně dějí, dokonce v míře, která se už ani nemůže vejít do policejních spisů.

Nejčastějším předmětem předstíraných transakcí jsou - jak jinak - automobily a dražší mobilní telefony. V tisku, na internetu nebo jinde se jednoho dne objeví mimořádně lákavá nabídka, před níž si okouzlený potenciální »kupec« nemůže nesednout na zadek. Tohle musím mít, řekne si budoucí oběť švindlu, a už spěchá do banky nebo k počítači stát se žebrákem, aby ji třeba někdo nepředběhl. Nezdržuje se přemýšlením, natož aby se obtěžovala prověřováním původce podezřelého inzerátu. Když takový zoufalec po nějakém čase zjistí, že hloupě skočil na špek darebákovi nebo i celé organizované bandě ničemů, rve si vlasy, lítá na policii, aby s tím něco udělala, a všude proklíná nebývalý šlendrián. Jenom o vlastní hlouposti většinou cudně pomlčí.

Přitom není tak těžké nenaletět. Úplně stačí přistupovat ke každému podezřele výhodnému nákupu s povinnou dávkou obezřetnosti, nejlépe s přesvědčením, že prodávající bude určitě nějaký šmejd. Pozná se to brzy. Ve chvíli, kdy se zájemce při prvním kontaktu dozví, že podmínkou uzavření skvělého obchodu je jakákoli jeho okamžitá investice, doporučuje se z kšeftu vycouvat tak rychle, jak to jenom jde. V seriózním obchodním styku totiž platí, že se zboží a peníze předávají buď současně, nebo s písemnou smluvní zárukou. Nikdy se předem nekupuje holub na střeše. To proto, že holubi ze střech rádi ulétají. Bude-li mi tedy někdo vykládat, že auťák snů už mám skoro v garáži, ale že teď je teprve v nějaké tramtárii, odkud mu nejdřív musím zaplatit cestu, poženu takového vypravěče od své peněženky svinským krokem a zadarmo.

Stejná zásada platí i pro obchodování s úžasnými mobily, kde navíc hrozí riziko při jejich posílání poštou. Snadno se vám může stát, že po doručení zásilky najdete v úhledném zaplaceném balíčku místo mobilního telefonu dlažební kostku nebo chcíplou myš, pročež jediný spolehlivý způsob, jak za poctivé peníze získat poctivé zboží, je předání obojího pěkně z ruky do ruky. Krom toho je dobré mít na prodejce věrohodný kontakt, abyste věděli, komu máte poděkovat, až zjistíte, že si výhodným mobilem můžete zavolat leda tak z okna.

Lidé dobří, přestaňte blbnout a někam si zapište (za uši ne, tam si nevidíte) základní pravidla pro výhodné nákupy: nikdy nekupuji zajíce v pytli; zásadně neplatím předem; mám aspoň přibližnou představu o identitě obchodního partnera a jsem opatrný při nakládání se svými osobními údaji. Kdo tato pravidla poruší, riskuje, že přijde na buben a ještě poškodí pověst slušných inzerentů jakož i zprostředkovatele poctivé inzerce. Stačí? Nebo si hlupáci budou i nadále rvát vlasy a všichni, kdož je předem varovali, budou dál lomit rukama, že je to marný, je to marný, je to marný...?