Možná přijde na řadu i Antarktida

Donedávna jsem měl za to, že nepřekonatelným vrcholem všeho českého fantazírování byla posedlost myšlenkou uspořádat ve stověžaté matce měst olympijské hry, jíž proslul jistý nezapomenutelný pražský primátor. Dlouho jsem si myslel, že takto smělý nápad postavou sice nevelkého, leč duchem o to většího muže už nelze překonat ničím skvělejším. Jako obvykle jsem se mýlil. Jednoho nenápadného zářijového rána roku tohoto otevřu jako každý den své oblíbené noviny, a co nevidím: Češi možná budou mít moře! Až se mi z toho troufalého proroctví zatmělo před očima. Naše nepatrná, odjakživa vnitrokontinentální, mlékem a strdím oplývající zemička - a kde se vzala, tu se vzala, nedozírná mořská hladina na jejím území! Uznejte, že nějaká olympiáda je proti takovému záměru holé nic. Vždyť až dosud se moře v českém sousedství vyskytovalo jen jednou, a to ještě ve vtipu. Koloval mezi uraženými Čechy zkraje 90. let před rozpadem Československa, v čase slavné pomlčkové války, kdy slovenští politici dělali všechno možné, aby českým bratrům dali najevo, že s nimi už nechtějí mít nic společného. Říkalo se tenkrát žertem v Praze, že se bude rušit Morava, protože Slováci chtějí mít moře.

Moře, o němž se v českých novinách píše o dvacet let později, ale prý není fór, nemá nic společného se Slováky, dokonce i Moravané mohou klidně spát. Přímořským státem se máme stát zaplavením vytěžených severočeských uhelných dolů, kam občanské sdružení Moře klidu, nazvané podle stejnojmenné měsíční krajiny, již Mostecko a Chomutovsko údajně trochu připomíná, plánuje přivést mořskou vodu až z Baltu. Podle autorů nápadu to není nic složitého. Prostě se přes kus Německa natáhne roura k Baltskému moři, jíž pak bude proudit slaná voda přímo na české měsíční území, dokud se Bílina, Most a další odepsané lokality neocitnou na mořském dně a z Teplic se nestane líbezné přímořské letovisko s prosluněnými plážemi. Těch pláží mají být desítky kilometrů, ostatně ani samo české moře nechce být žádným plivátkem: v nejodvážnější variantě má mít rozlohu kolem šedesáti tisíc hektarů. Vizionáři tvrdí, že jestli se z těch čísel někomu točí hlava, je to houby Čech. Jestliže mají v Libyi tisíce kilometrů saharského vodovodu, neměl by být pro zlaté české ručičky žádný problém provrtat se přes Německo k Baltu. Přece nejsme o nic horší než nějací Arabáci!

Což o to, co se umu českých ručiček týče, neopovážil bych se špitnout ani jedinou námitku. Zejména v zeměšťouracích oborech, které mají něco společného s tunelováním, jsme my Češi naprosto nedostižní a celý svět to dávno ví. Co mi dělá trochu starosti, to jsou technikálie rázu řekněme biologického a diplomatického. Ještě než se nad severočeskou uhelnou pánví zavře voda, měli by přispěchat s odborným stanoviskem přírodovědci: jaký praktický dopad bude mít na českou faunu a flóru skutečnost, že se v ulicích dnešního Chomutova budou prohánět všelijaké mořské potvory, třeba vorvani, žraloci nebo medúzy? Také bychom pomalu už měli mít jasno, odkud dovezeme do Teplic palmy a cikády, protože ty sem baltickou rourou samy nepřiplavou. A mořská pláž bez tropické výbavy, to by nebylo ono, to vám řekne každý průměrný světoběžník.

Neméně důležité jsou i dobré mezinárodní vztahy, především zachování míru mezi národy. Předpokládám, že nadšenci z Moře klidu už mají od Němců předběžný souhlas, že si z Baltu nechají ucucnout miliony kubíků slané vody, jakož že existují i právní záruky, že ucucnutá voda bude skutečně německá a nikoliv mezinárodní. Riskovat kvůli českému moři světový válečný konflikt by mi připadalo krajně nezodpovědné.

Jenže ani voda není všechno. Jak budou reagovat zdánlivě nedotčení národové, Chorvati například, na dramatický úbytek letních turistů z Česka, až se naši pravidelní prázdninoví nájezdníci začnou místo na Jadran jezdit slunit a šplouchat do Teplic? Pomyslel někdo na to, jak vážně tím bude ohroženo hospodářství bezmála bratrského, na turistice zcela závislého státu? A co ostatní země zvyklé na letní přísun českých turistických peněz? Třeba takoví Turci prý dovedou být dosti vznětliví, nevyhlásí nám kvůli českému moři válku?

A to stále ještě není všem možným potížím konec. Až bude všechno, od vorvaňů až po palmy a cikády, na svém severočeském místě, bude nutno překreslit všechny mapy světa včetně glóbusu, aby se našemu moři dostalo patřičné vážnosti. Změnám se nejspíš nevyhnou ani mapy povětrnostní, neboť je pravděpodobné, že moře v Podkrušnohoří ovlivní i evropské klima. Stojí tohle všechno za námahu spojenou s jinak chvályhodným pokusem utopit neblahé následky průmyslové revoluce? Mně se ta věc stále víc jeví jako čirá pitomost.

Počkejte... No ano! Nápad s ucucnutím Baltu byl přece publikován 25. září, to v Česku právě kulminovala »prohibice« a někteří bližní už od žízně začínali blbnout. Vidíte, takhle to dopadá, když Čechům odepřete frťana...