Další zážitky s golfíkem Ládíkem najdete tady.

Jak se dostat „na pankáče“ na Machu Picchu

14. června 2018

Na slavné Machu Picchu se můžete podívat jako běžní turisté a zaplatit přes 6 500 korun. Anebo můžete zvolit variantu „na pankáče“. Ta stojí do 1 200 korun. Naši cestovatelé vám poradí, jak na to.

Vstupenky na Machu Picchu se nedají koupit online. Tedy alespoň ne oficiálně. Jde to jenom přes různé pochybné zprostředkovatele, kteří za to shrábnou slušnou provizi. Proto jsme se vydali do Cuzca, které je jedním ze dvou míst, kde je možné vstupenky na Machu Picchu koupit. To druhé je pak ve vesničce Aguas Calietes nebo jak se jí jinak říká – Machu Picchu Pueblo.

Od minulého roku vstupenky opět podražily – za jednu osobu teď chtějí 158 solů, což se blíží české tisícovce. Při koupi lístku jsme měli předložit pas a určit přesné datum, dokonce i hodinu, kdy chceme památku navštívit. Oficiálně je možné po vstupu do areálu Machu Picchu zůstat maximálně 4 hodiny. Jenomže my jsme ještě neměli tušení, kdy se k desítky kilometrů vzdálenému Machu Picchu dostaneme. Zamířili jsme teda do kanceláře Peru Rail, jež je spolu s Inca Rail jediným přepravcem na trati vedoucí do Aguas Calientes.

Brzy jsme přišli na to, že běžnou cestou na Machu Picchu jít nechceme. Takže jsme vybrali krapet dobrodružnější variantu :)

A tam jsme se zhrozili ještě víc! Čekali jsme vysokou částku, ale 130 USD (asi 3 000 korun) za zpáteční jízdenku pro jednoho jako nejlevnější možnost? Za poměrně krátkou jízdu zaplatit jako za letenku přes Evropu se nám zdálo hodně. Navíc když jde všechno do kapsy britské společnosti.

Heuréka, pojedeme vlakem s místními! Nakonec jsme ale museli po svých…

Usedli jsme tedy k mapě a začali pročítat zkušenosti a rady jiných cestovatelů. Zjistili jsme, že existuje ještě jiná, alternativní cesta na Machu Picchu. Sice ne tak pohodlná jako předraženým vlakem, ale ušetří nám spoustu peněz. Navíc to, co utratíme, půjde do kapes místním.

Lamy. Jediní stálí obyvatelé téhle legendární památky. Ale pozor na ně! Když se jim nelíbíte, poplivou vás. A pokud jim stojíte za zadkem, klidně vás i kopnou, protože se bojí.

Z Cuzca tak naše cesta vedla do vesničky Santa Maria na samém okraji Amazonského pralesa. Po dlouhých týdnech, kdy jsme pobývali ve výškách mezi 3 700 a 4 300 metrů nad mořem, jsme najednou sestoupili do tisícovky. I přes vedro jsme měli radost, že konečně můžeme pohodlně dýchat. Odtud bylo nutno se ještě dostat k hydroelektrárně, odkud jezdí vlak v opačném směru a kratší trasu do Aguas Calientes. Cesta k hydroelektrárně ale vede po prašné cestě plné děr a my jsme se po všech opravách zapřisáhli, že s naším golfíkem Láďou z Annonce už žádný zbytečný terény nepojedeme. Vzali jsme si tedy taxík, který danou trasu projel nesčetněkrát. Což je znát na značné vyklepanosti vozidla. Adrenalinová cesta po okraji srázu trvala asi hodinu a půl a stála nás každého 5 solů (32 korun).

Vojta s Ľubkou mohli cestu šikovně zdolat i na čtyřkolce, kdyby nějakou měli. Podívejte se na ty, které nabízíme v Annonci.

Bylo krátce před desátou ráno, když jsme dorazili k vlakovému nádraží u hydroelektrárny. Tam nastala další komplikace. Většina vlaků, které odsud jezdí do Aguas Calientes, není určená pro turisty. Svézt se smí jen Peruánec. Nás by vzal jen vlak jedoucí až za čtyři hodiny. Taky nás zarazil rozdíl v cenách jízdenek. Za tu samou trasu zaplatí místní asi 70 korun, my ale víc než 600. Vůbec se nám nechtělo sedět čtyři hodiny na nádraží, vyrazili jsme tedy podél kolejí pěšky. Cesta nám trvala asi dvě hodiny, a i když jsme téměř nezastavovali a odolávali houpacím sítím v kavárnách podél trati, do Aguas Calientes jsme dorazili dost pozdě na to, abychom stihli návštěvu areálu Machu Picchu. Neměli jsme vstupenky a navíc byla památka zahalena celý den mlhou. Koupili jsme si tedy vstupenky na další den a ubytovali se v hostelu.

Pokud nemáte na Machu Picchu štěstí na počasí, nebude váš zážitek úplný. Protože ten výhled dělá opravdu hodně!

Velká většina turistů míří k Machu Picchu hodně brzy ráno. Areál se otevírá v šest, což ve vrcholící sezoně znamená, že když se na autobusové nástupiště do fronty postavíte ve čtyři, budete v autobusu sedět asi za dvě hodiny. Možná za tři. K samotnému Machu Picchu je totiž nutné ještě zdolat hodně strmý kopec. A to můžete autobusem, což bude stát 12 USD v jednom směru, nebo zase pěšky. To vás bude stát hodinu a půl chůze pořád do schodů v horku a vlhku. Není to sranda, ale už nejsme ve výškách a i s horší kondičkou se výstup dá zvládnout.

Ranní déšť ale ustal, mraky se roztrhaly a nám se naskytl výhled jako z pohlednice…

Na Machu Picchu jsme dorazili v 11 hodin, rozhodli jsme se totiž, že se nebudeme účastnit ranního šílenství. Spolu s námi se v areálu potulovaly spousty lidí. Ranní déšť ale ustal, mraky se roztrhaly a nám se naskytl výhled jako z pohlednice. Kolem druhé hodiny se už rozvalinami trousilo jenom pár skupinek a než nás před pátou poprosil správce o odchod, protože se blížila zavírací hodina, nebyl s námi v areálu už skoro nikdo.

Celých šest hodin jsme se plni nadšení toulali po všech koutech této úžasné památky. Takže až vám bude někdo tvrdit, že Machu Picchu za moc nestojí a je to jenom turistická blbárna, nevěřte mu. I my jsme byli skeptičtí, ale ty kouzelné rozvaliny nás dostaly. A hned bychom tam šli znova.

Naši cestovatelé v Jižní Americe nezažívají jen nádherné výhledy, ale naráží i na různé bizarnosti z tamějších tržnic. Přečtěte si o tom.

Pak jsme zase pěšky sestoupili do Aguas Calientes a za šera a příjemně unavení jsme usedli k večeři na místní tržnici.

To se nám to na Machu Picchu smálo, když jsme ušetřili přes 5 500 korun a těšili se na pořádný dlabanec!

A kolik se nám těmihle zadními vrátky povedlo ušetřit?

Náklady na dvě osoby, kdybychom jeli vlakem a následně autobusem:
vlak: 2 x 130 USD = 5 590 Kč
autobus: 2 x 24 USD = 1 032 Kč
Celkem: 6 622 Kč

Náklady na dvě osoby „zadními vrátky“:
benzín na cestu do a ze Santa Marie: 1 000 Kč
taxík: 2 x 10 PEN = 130 Kč
cesta pěšky po kolejích a pěšky k a z Machu Picchu = 0 Kč
Celkem: 1 130 Kč

A tak jsme zadními vrátky ušetřili na cestě na Machu Picchu přibližně 5 500 korun. Ale ty jsme stejně utratili. Za pořádnou večeři :)


Další zážitky s golfíkem Ládíkem najdete tady.

comments powered by Disqus