Petr Růžička: S Čokinou musíme trénovat aspoň 3x týdně, jinak má roupy

Najít čtyřnohého parťáka pro běh není jen tak. Poradíme vám, jaké plemeno vybrat, pokud si chcete pořídit psa pro kondiční běh, psí sport agility a díky zkušenostem Petra Růžičky přidáme i pár rad pro ty, kteří chtějí se svými psy rovnou i závodit.

Petr Růžička sportuje se svým psem Čokinou ve své podstatě po celý rok. Dokud není sníh, trénují a jezdí na závody v canicrossu (běh se psem) a bikejöringu (jízda na kole taženém psem). Jakmile ale napadne souvislejší sněhová vrstva, začíná pro tuhle dvojici zimní sezóna spojená se závody ve skijöringu (jízda na běžkách tažených psem). „Nejkrásnější závod pro mě byl ten v polských Jakuszycích,“ vzpomíná na čtyřetapový závod v krásných horách, se skvělou organizací a špičkovími soupeři Petr.

Petr Růžička se se svým Čokinou v zimě rád účastní závodů ve skijöringu – ježdění na běžkách tažených psem.
Foto: Maciej Kruger

Jestli se vám zdá, že se Petr s Čokinou moc nenudí, nepletete se. „Pokud netrénujeme aspoň třikrát týdně, chytají ho roupy. To pak dokáže hodně zlobit a škodit,“ varuje Petr předem každého, kdo zvažuje pořízení tak aktivního plemena. Petr ale věděl, že shání psa, se kterým bude moci aktivně sportovat a na kterého bude mít čas. Čokina jako evropský saňový pes tak pro něj byl jasná volba. „Jedná se vlastně o mix ohaře, chrta a alaskana,“ popisuje toto tažné plemeno Petr.

Tip: Chtěli byste se dozvědět více o canicrossu? Podívejte se na tento web, kde najdete řadu videí a rad, jak na běhání se psem na amatérské i profesionální úrovni.

A co se v Petrově domácnosti o dvou dospělých a dvou dětech s příchodem Čokiny změnilo nejvíce? Vlastně životní rytmus a životní styl celé rodiny. „Pes se o sám o sebe nepostará. Je to vždy jen na vás, ať už je venku zima, nebo teplo. Museli jsme si tak pořídit větší auto, abychom ho mohli vzít všude s sebou, dokonce i společné dovolené musíme plánovat s ohledem na Čokinovo vyžití,“ vysvětluje Petr.

Příprava na závody je pro aktivní plemena ideální náplní „procházek“. Majitelé vědí, co přesně budou venku se psy dělat, a psi se zase na čerstvém vzduchu vybijí tak, jak jejich plemeno potřebuje.
Foto: Maciej Kruger

Přestože by Petr pořízení velkého plemena ostatním doporučil, upozorňuje potenciální majitele, aby si promysleli hlavně jednu věc – zda takové plemeno opravdu zvládnou. Hlavně fyzicky. „Poslední dobou mám smůlu na majitele, kteří mají velké psy typu ohař nebo vlčák, ale nedokážou je zvládnout v kritických situacích. Zapomínají na to, že pes je stále jen zvíře, může být 99 procent času naprosto v pohodě, ale když nastane mela, musí být majitelé připraveni zakročit, protože mají za svého psa zodpovědnost. Nechci tím nikoho přímo odrazovat, jen je třeba zvážit, zda jako nový majitel velkého psa máte dostatečné zkušenosti pro bezproblémové soužití,“ připomíná Petr.

Jaká plemena doporučuje veterinářka pro běžce a sport agility?

Petr čerpá především z vlastních zkušeností jakožto běžce-profesionála. Jaká další plemena si ale můžete pořídit, pokud jste spíš zastánci kondičního běhu, ke kterému nepotřebujete tažného psa?

Měli byste se obecně poohlédnout po psech střední velikosti s lehčí stavbou těla a ideálně se srstí, ve které si váš parťák pokaždé domů nepřinese mnoho bodláků jako suvenýr.

Namátkou se tedy bavíme například o německém nebo belgickém ovčákovi, border kolii, československém vlčákovi, erdelteriérovi, rhodéském ridgebackovi, maďarském/německém krátkosrstém či výmarském ohaři, pointerovi, zlatém retrívrovi, vipetovi nebo drsnosrstém foxteriérovi.

Dobrým společníkem na běh navíc nemusí být jen čistokrevný pes, ideálního parťáka můžete nalézt i v útulku.

Pes, se kterým chcete jít běhat, ale musí být stoprocentně fit. Platí, že psa byste nikdy do běhu neměli nenutit. Pokud se mu nechce, měl by to pro vás být první varovný signál, stejně jako když kulhá, lehá si po zastavení, nechce vstávat nebo obtížně dýchá.

Pokud psa venku pořádně „uběháte“, bude doma jako beránek. Takhle unaveně by měl ale vypadat po běhu, rozhodně ne před ním.

Abyste tomu předešli, přidáváme pár dobrých rad pro běhání se psy: a) Neběhejte se psem na tvrdém povrchu, jako je asfalt, beton či dlažba. Ideální jsou polní a lesní cesty. b) Vynechte běh na prudkém slunci. V létě tedy volte raději ranní nebo večerní hodiny. c) Nikdy neběhejte se psem po nakrmení. Pohyb po nakrmení je považován za rizikový faktor přetočení (torze) žaludku, což je pro psa život ohrožující stav. d) Často kontrolujte tlapky a drápy. e) Všímejte si, zda pes nekulhá nebo si neolizuje packy (mezi nejčastější poranění patří osina v meziprstí či utržený dráp).

A jaký pes by se naopak nejlépe hodil na psí sport agility? Prvně byste měli zvážit hlavní omezení: Pokud byste chtěli závodit na mistrovství světa, musíte si vybrat psa s průkazem původu. Kříženci se jich totiž podle pravidel účastnit nesmí. Pokud pro vás takové omezení není podmínkou, můžete si klidně k agility najít i pejska z útulku.

Tip: Věděli jste, že se Mistrovství Evropy v canicrossu a skijöringu letos poprvé koná v České republice? Více informací se můžete dozvědět zde.

Po jakých plemenech byste se měli poohlížet, abyste měli v závodech co největší šance na první místa? Například po border kolii, šeltie, Parson Russell teriérovi, pudlovi, belgickém ovčákovi nebo papillonovi.

Pokud si můžete vybírat, pořiďte si raději psa, který je aktivní a má zájem o hračky a pamlsky – s takovou ho bude snadné motivovat, až spolu budete trénovat.

Pro jistotu si ale své nadšení pro agility pořádně promyslete. Pokud váš zájem o sport po několika týdnech upadne, pořád vám doma zůstane pes, který se potřebuje hodně hýbat, jinak z něj bude neřízená střela.

Francouzští buldočci jsou možná šikovní psi, ale na běh si je nepořizujte. Kvůli svému krátkému nosu a placatému obličeji ho jen těžce udýchají.

A kterým plemenům byste se naopak měli v souvislosti s během a agility vyhnout? Nevhodní jsou psi s krátkou lebkou, takzvaná brachycefalická plemena, jako buldog, buldoček, boxer nebo mops. Kvůli svému krátkému nosu a placaté obličejové části běh jen stěží udýchají.

Nevhodní jsou i psi s dědičně podmíněnou poruchou vývoje chrupavky, takzvaná chondrodystrofická plemena, třeba jezevčíci. Během byste zbytečně přetěžovali i všechna trpasličí plemena.

V neposlední řadě nesmíte zapomenout ani na to, že pořádně si zaběháte až s dospělým psem. Štěňata byste neměli nijak přetěžovat. Než vyrostou, vystačí si pohybově s klasickými procházkami.

Za tento článek děkujeme Petrovi Růžičkovi, odborné rady poskytla Petra Malátková.