Petr Hricko: Hory dělají šťastného mě i moji fenku Boony

11. května 2016

Někteří psi z vás udělají tak trochu samoráře – milují totiž přírodu, a tak s nimi vyrážíte do míst, kde jste od lidí co nejdále. Petr Hricko se svou fenkou Boony jsou typickým příkladem.

Chvíle, než se ze dne stane noc, bývají občas v přírodě opravdu magické.

Pokud hledáte psa do hor, sháníte především čtyřnohého parťáka, kterému nebude vadit sychravé počasí ani mráz.

Nabízejí se tak především velká a statná plemena: aljašský malamut, sibiřský husky, bernský salašnický pes, samojed nebo grónský pes. Tyto hafany byste si ale rozhodně neměli pořizovat jen proto, že se vám líbí jejich huňatý kožich. Jakožto silní a vytrvalí psi do drsných podmínek totiž potřebují řádný výcvik a hodně prostoru a pohybu, jinak nebudou šťastní.

U těchto plemen byste si měli dávat pozor i na problémy s kyčelními klouby. Častěji jimi trpí například aljašští malamuti a samojedi.

Seznamte se s Boony. Irskou setřicí, která společnost lidí zrovna nevyhledává. Raději se před nimi ukryje někam do přírody.

Alternativou by pro vás mohli být i lovečtí psi, kteří taky vyžadují hodně pohybu. Stejně jako irská setřice Boony, která bydlí se svým majitelem Petrem Hrickem v severočeských Teplicích. Do hor to tedy mají jen 20 minut. A protože má Petr svobodné povolání, může být s Boony de facto neustále.

Navíc si všiml, že jeho fenka je už odmala ve společnosti lidí spíše ve stresu, zato v přírodě jí nic nechybí a je naprosto šťastná. Proto spolu tahle dvojice tráví v horách snad každou volnou chvíli. „Kdybych neměl Boony, určitě bych netrávil tolik času v přírodě,“ přiznává Petr.

Ale vůbec toho nelituje. „Bez Boony by byl můj život určitě méně zábavný. Navíc mezi námi vzniklo neuvěřitelné pouto, které nejlépe vynikne právě v tichosti lesa a větrem šumějících luk,“ dodává.

Pokud tedy bydlíte blízko přírody a chtěli byste denně chodit na delší procházky, na kterých se váš pes pořádně vybije, může vám Petr lovecké plemeno jedině doporučit.