Kterak jsme projeli nejkrásnější cestu na světě

Po chilském diktátorovi Pinochetovi zůstala aspoň jedna dobrá věc. 1 240 kilometrů dlouhá cesta Carretera Austral vedoucí drsným krajem fjordů, lesů, hor a ledovců. Přečtěte si, jak se s nimi popasovali naši cestovatelé Vojta s Ľubkou a golfík Láďa z Annonce.

Ošklivé a nepříjemné turistické středisko El Calafate bylo naším nejjižnějším bodem cesty. Po túře v El Chalténu jsme to s naším golfíkem Ládíkem z Annonce chtěli vzít dál na sever přes jezero Lago del Desierto až do chilské vesničky Villa O’Higgins, kde končí (pro nás by začala) bájná cesta Carretera Austral neboli Jižní cesta. Megalomanský projekt chilského diktátora Augusta Pinocheta. Prašná, 1 240 kilometrů dlouhá cesta budovaná od 70. let 20. století měla za úkol zpřístupnit a poté osídlit drsný kraj nekonečných fjordů, lesů, hor a ledovců. Spojuje ale jen několik vesniček. Výjimku tvoří město Coyhaique, v němž bydlí až 40 000 obyvatel. V jeho okolí je cesta dokonce vyasfaltovaná.

Přečtěte si, proč si naši cestovatelé horské středisko El Calafate zrovna neoblíbili.

Jak nás Vojtova „příprava“ poslala o 700 kilometrů zpátky

Vojta se na tento úsek z celé naší jihoamerické expedice těšil snad nejvíc. Ale že by kvůli tomu udělal důslednější přípravu, to zase ne. A tak se stalo, že jsme až v El Chalténu zjistili, že se přes jezero Lago del Desierto s Láďou nedostaneme. Zaprvé proto, že trajekt, co na jezeře jezdí, je tak malý, že by se do něj nevešel ani náš Ládík. A že to přitom není žádný obr! Zadruhé na břehu, kde trajekt přistává, jaksi není po jakékoliv silnici ani památky. Loď přepravuje jen turisty, kteří to po svých, a s barákem na zádech, hrnou cestou přes veliké kopce dva dny do Chile. Škoda. Pěšky by to bylo od jezera Lago del Desierto den cesty k jezeru San Martín (které se na chilské straně jmenuje Lago O’Higgins) a pak lodí do Villa O’Higgins. Takhle se budeme vracet 700 km po stejné cestě až k hraničnímu přechodu v Chile Chico. Díky, Vojto!

Místní si dělají srandu, že je Láďa prcek, „chicito“. A jak v něm prý jako k tomu všemu ještě spíme?

Až na tuhle drobnost jsme ale na drsnou Carreteru Austral připravení. Vezeme s sebou mimo jiné kanystr, protože benzínek tam bude pomálu. Dále trychtýř, tažné lano, zásoby vody, jídla, křesadlo, čelovky, pořádnou kudlu, vařič, tři plynové bomby… A hodně teplé spacáky od českého výrobce Loap, protože teplota tam i v létě klesá až k nule. Teď už asi chápete, proč jsme psali, že jde o drsný kraj.

Jelikož v oblasti taky velmi často prší a cesta je prašná, byla Ľubka moc zvědavá, jak si s případným bahnitým terénem poradí Láďovy zimáky. Svou životnost totiž měly dávno za sebou. A hádejte, kdo je měl za úkol vyměnit už loni…

Za důkladnou prohlídku na hranicích jsme dali celníkům čočku!

O tom, že se do Chile nesmí dovážet čerstvé potraviny (třeba ovoce a zelenina), jsme předem věděli. Ale že nám prohrabou komplet celého Láďu, ve kterém přes měsíc bydlíme (umíte si asi představit, jak to v něm vypadá…), jsme nečekali. A nebylo to zrovna dvakrát příjemné, když si dva celníci nasadí gumové rukavice a hraboší vám v baráku. Zlatá Evropská unie a volný pohyb osob! Kdo je pro nějaký ten czexit, nebo jak se tomu říká, měl by si pár těmihle kontrolami projít anebo si aspoň vzpomenout na doby minulé. No nic, celníci od nás dostali čočku (v načnutém pytlíku), ale jinak byli milí.

Po extra najetých 700 kilometrech nás konečně přivítalo i Chile.

Naštěstí nám během 14denní cesty po carreteře pršelo jen jednou, takže naše přední gumy teď po těžkém kamenitém terénu postrádají úplně jakýkoliv vzorek. Ale zase jsme tu drsnou cestu zvládli bez jediného náznaku karambolu a Ládík se s tím vypořádal jako Lopraisova tatrovka s letošním Dakarem. No, vlastně o dost lépe…

Hlavně Ľubka se těšila z výhledů. Prý skoro jako v Tatrách. Skoro…

Díky chytré aplikaci iOverlander jsme měli skvělé tipy na nádherná místa k přespání, kde jsme u každovečerních ohýnků obdivovali famózní hvězdnou oblohu. Teda než začala být pořádná kosa. V hostelu jsme spali jen jednou ve městě Coyhaique. Hlavně kvůli jejich rychlému internetovému připojení. Po cestě na nás totiž žádná free wifi nikde nečekala a poslat fotky, videa a tenhle článek do Čech není v Jižní Americe jen tak.

Ale jak jste jistě viděli v seriálu na Playtváku, cestou jsme potkávali delfíny, tuleně, lachtany, visící ledovce, sopky, blankytně modrá jezera, deštné pralesy, sopky, potoky s pitnou vodou, vodopády, fjordy…

Že je Carretera Austral nejhezčí cestou na světě? Potvrzujeme všemi deseti. Teda dvaceti!

Ještě před cestou jsme se někde dověděli, že se o Carreteře Austral říká, že je to nejhezčí cesta na světě. A my to všemi 10 (vlastně 20) můžeme jen potvrdit!