Český pivní festival 2013 a Rock’n’Beer Fest: rozhovor s Michalem Hrůzou

Co děláš v hudbě
Já teď aktuálně kromě koncertování dodělávám s kapelou album. Loni jsme vydali desku Noc, která je první součástí alba Noc a Den, takže logicky ta nová bude Den. Bude hodně energická, naplněná světlem, nabušená. A doufám, že pro lidi bude inspirativní, měla by dodat optimismus a takovou tu přirozenou chuť do života.

Co děláš v životě
Práce na desce je hlavně práce hlavou, tak to kompenzuju prací fyzickou. Dělám rekonstrukci chaty, obnáší to novou střechu, přístavek verandy a taky zateplení. Klasická chatařina. Dohromady mi to přináší takovou zvláštní harmonii duševní a fyzický práce.

Vztah k letním open air festivalům
Mám je rád. Já jsem napřed prošel tou etapou návštěvníka festivalu, pak už jsem tam taky začal hrát s kapelou, takže za ty roky už je to přirozená součást mýho života. Dneska už se festivaly dost výrazně dramaturgicky vyprofilovaly, takže na některý se vyloženě těším, ale jsou i festivaly, kam prostě nejedu. Občas ovšem tohle pravidlo poruším a jedu tam, kde jsem ještě nikdy nebyl.

Speciální místo v tom mají festivaly přímo spojené s pivem. Jako úplně mladí jsme jezdili na Svijanské pivní slavnosti a dělali tam přesně to, co se dělá – pili pivo, dodávali si sebevědomí a seznamovali se s děvčaty. Spojení pivo a hudba prostě funguje, navíc je v Čechách tradiční.

Rock´n Beer Fest
Začnu tím, že Český pivní festival pro mě není o nalejvání se pivem, ale o degustaci těch nejlepších piv, co tu pivovary dělají. A to spojení s hudbou mi přijde logický. Je to navíc obrovskej prostor pro hudební složku, zahraje tady víc než šedesát kapel – výborná možnost pro méně známý kapely. Ono je totiž dost těžký zahrát si na nějakém velkém letním festivalu, line up je tam většinou dávno dopředu danej, a když už někdo začínající tu šanci dostane, tak si zahraje ve tři odpoledne, kdy lidi teprve začínaj přijíždět. Tady, když se to povede, tak z toho může časem vzniknout velice dobrá tradice.

Rock´n Beer Fest tu navíc bude přes čtrnáct dní, takže kdo má rád tuhle hudbu a pivo, určitě se tu zastaví víckrát a uslyší i ochutná toho víc.

Členství v porotě
Porotcování jsem přijal rád, protože mě ta myšlenka docela nadchla. Pravda, musel jsem poctivě naposlouchat snad dvě stě čtyřicet kapel, aby nám neuteklo mezi prsty něco zajímavého.

Tenhle model festivalů je u nás hrozně potřebný, ono dnes těch možností, jak by se skupina dostala nahoru, moc není. My jsme se jako mladý dvakrát dostali do semifinále Marlboro Rock ´In, který se pro začínající kapely dělal před mnoha lety, a velice nám to pomohlo.

Rozdíl mezi tehdy a dnes
Neměl jsem sebevědomí, ta touha ve mně byla strašně silná, takže jsem nebyl vyklidněnej, z tý touhy vyplývala obrovská tréma a to vystoupení bylo spíš utrpení. Dneska už tréma tak velká není, aby mě tak strašně skličovala, pomáhají v tom hodně zkušenosti, umím se soustředit a dokážu si to hraní užít.

Ty a pivo
V mém případě mě to provází od mládí. Když jsme tak hledali, co se životem, tak se to lépe hledalo v hospodě na pivu. Samozřejmě jenom vysedávat na pivu je nejlepší cesta, aby člověk nic neudělal a nic nedokázal, i když je to zdánlivě hrozně příjemný a pohodlný. Musí se to zkrátka vyvažovat snahou po něčem jiným. Dneska je pro mě posezení u piva až duchovní zážitek, člověk se uvolní, je mu příjemně. Nesmí toho být samozřejmě moc, protože to pak druhý den nefunguju, jak bych potřeboval. Prostě než se jednou za týden vylejt, radši si dám v pohodě třikrát za týden tři pivka. V tomhle množství je i to pivo zdraví prospěšný, teda aspoň tomu mýmu. Teda ne, že by občas člověk neměl důvod si tu hlavu vylejt, ale snažím se takových důvodů mít ve svým životě co nejmíň. Ideální stav pro mě je: nemít důvod si tu hlavu vylejt.

Žena a pivo
Pro mě je to přesně ten model, kdy jdu se ženou na pivo, je to bezvadnej večer, popovídáme, plánujeme si věci. Je to prostě součást naší kultury, teda určitě ne jako smysl života, ale jako příjemný zpestření.